Poslední zimní měsíc je mezi měsíci úplný chudák. Má ze všech nejméně dní a dříve dokonce spolu s lednem neexistoval. Proč je únor takový otloukánek? Důvody hledejme hluboko v minulosti.
Proč je nejkratším měsícem právě únor?
V antickém Římě se vyprávěla tato báchorka. Kdysi měl mít únor trvale 29 dní. Pak na trůn nastoupil císař Augustus (63 př. n. l. – 14. n. l.), který únoru jeden den sebral a přidal ho k srpnu, který byl po něm pojmenován. To proto aby byl jeho měsíc stejně dlouhý jako červenec nesoucí jméno jeho předchůdce Julia Caesara. Ve skutečnosti není vysvětlení tak jednoduché.
Kdysi měl rok 10 měsíců a únor vůbec neexistoval
Na počátku římské historie měsíce únor a leden vůbec neexistovaly. Římský kalendář měl jen 304 dní, začínal březnem a končil prosincem. Zbylá část roku byla považována za období bez měsíců. V zimě se totiž nepracovalo na polích a společenský život byl chudý. Problém nastal, pokud bylo v té době potřeba svolat veřejnost na nějakou událost.
Podle mýtu hrála roli pověrčivost
Aby v zimním období nevznikaly zmatky, zahrnul v roce 713. př. n. l. druhý římský král Numa Pompilius do kalendáře také leden a únor. K tomu se váže další legenda. Staří Římané prý byli pověrčiví a považovali sudá čísla za nešťastná. Proto Pompilius chtěl rovnoměrně rozdělit rok do 12 měsíců, každý o sudém počtu dní. To mu ale stále nevycházelo. Nakonec ustanovil poslední měsíc únor jako smolný o 28 dnech.
Pravým důvodem byly astronomické zákonitosti
Tropický rok – doba, za kterou Země oběhne Slunce – trvá 365 dní 5 hodin 48 minut a 45 sekund. Staří Římané však používali lunární kalendář, který se odvíjel od měsíčních cyklů a tvořilo jej jen 355 dní. Aby lunární rok korespondoval s tropickým a nedocházelo k posunu měsíců, Římané přidávali nebo ubírali dny v posledním měsíci v roce. Tím únor dostal “cejch” jakého si dorovnávacího měsíce. Nebylo to příliš praktické, ale jednalo se o velké zlepšení oproti původnímu roku bez zimních měsíců.
Pořádek v tom udělal až Caesar
Od roku 45. př. n. l. se z nařízení císaře Julia Caesara přešlo z původního římského na nový juliánský kalendář. Ten byl dlouhý 365 dní a každý čtvrtý přestupný rok se k únoru přidával den, aby se sladil s tropickým rokem.
V roce 1582 vznikl reformní gregoriánský kalendář pojmenovaný podle papeže Řehoře XIII., který jej korigoval. Nový systém vyžadoval pro větší přesnost vůči tropickému roku přidání dalšího pravidla. Roky, jejichž letopočet končí dvěma nulami, jsou přestupné pouze v případě, že letopočet je dělitelný číslem 400 (např. rok 2000 je přestupný, ale 2100 není). Tento nový kalendář byl postupně přijat po celém světě.
Měl někdy únor 30 dní?
Od Caesarových dob má sice únor 28 nebo 29 dní, ale třikrát v historii měl v některých zemích dokonce 30 dní. Poprvé to bylo ve Švédsku v roce 1712 jako následek přestupu z juliánského na gregoriánský kalendář. Posléze v letech 1930 a 1931 v Sovětském svazu, kde zavedli revoluční kalendář o 30 dnech a zbývajících 5 nebo 6 dní v roce byly svátky bez měsíční příslušnosti. Po dvou letech se SSSR vrátilo k původnímu systému.
