Klára potkala muže svých snů, její štěstí ale komplikuje Pavlova malá dcera, která si na „macechu“ rozhodně odmítá zvyknout. Co byste jí poradili?
S novým přítelem jsem poznala i jeho dceru
Jmenuju se Klára a je mi 29 let. Jsem svobodná. Nějakou dobu po posledním vztahu jsem byla single. Tehdejší přítel se ještě nechtěl vázat, víc než já ho zajímali kamarádi a spoustu času trávil hraním her. Já už jsem pomalu pomýšlela na založení rodiny. Po třech letech jsme se tedy vlastně bez výčitek rozešli. Našla jsem si vlastní bydlení a s blížící se třícítkou jsem stála znova na startu.
Když jsem se v ten páteční večer v baru, kam mě za zábavou „vytáhla“ kamarádka, seznámila s Pavlem, netušila jsem, že má dceru. S mým novým objevem jsme si ale opravdu rozuměli a tak jsem ochotně kývla na další schůzku, na kterou mě pozval. Ta dopadla skvěle. Na druhém rande mi ale prozradil, že není tak docela bez závazků. To, že je rozvedený a má dítě, mi nepřipadalo jako problém. Pavel tvrdil, že má minulost vyřešenou, s exmanželkou se rozešli před dvěma lety po domluvě. Vycházejí spolu dobře, už kvůli malé.
Jeho dceru jsem poznala po nějakém čase. Myslela jsem si, že to bude fajn. Rozhodně jsem neměla ambice ji vychovávat. Věřila jsem, že si vybudujeme přátelský vztah. Když jsme spolu s Pavlem začali oficiálně začali chodit, jeho dcera Kristýnka se stala pevnou součástí našeho života. Teď je jí osm let a nedávno nastoupila do třetí třídy.
S malou Kristýnkou si nerozumíme
Už od začátku se ale vůči mně tvářila odtažitě. Když jsem se jí snažila přiblížit, uzavírala se do sebe a úplně mě ignorovala. Myslela jsem si, že jen musíme najít společnou řeč. Zjistila jsem od Pavla, že má ráda kreslení a malování. Vzala jsem ji tak do tvořivé dílny, tam mi ale ztropila okamžitě scénu, že chce domů. Společně s jejím tátou jsme podnikali i výlety do zoo, malou jsme také vzali do aquaparku. Kristýnka se vůči mně ale pořád chová vyloženě nepřátelsky.
Snažila jsem se, ale prostě spolu nevycházíme. Očividně žárlí, má pocit, že jí beru tátu. Nevím, jestli se to někdy změní, uvědomuju si, že některé věci prostě nejde vynutit a je ještě malá na to, aby pochopila vztahy mezi dospělými. Bojím se, že s Pavlem se budeme muset rozejít. I jeho atmosféra mezi námi dvěma (vlastně třemi) očividně trápí, ale neví, co má dělat. Vím, že jeho dcera je pro něj to nejdůležitější a její pocity jsou prioritou.
Trápím se, miluju ho a jednou bych s ním chtěla mít vlastní rodinu. Připadám si divně, že soupeřím s malou osmiletou holčičkou. Nevím ale, jestli to budu schopná vydržet až do doby, než Kristýnka dospěje a snad konečně pochopí, že i její táta má právo na štěstí.
