Božena Němcová, nejznámější česká autorka českého obrození, která ovlivnila naši literární historii na dlouhé roky. Život průbojné a vášnivé autorky byl plný aférek i konfliktů. Mezi tím vším ovšem stihla Božena Němcová vychovat čtyři děti: Hynka, Karla, Theodoru a Jaroslava. Jaký život vedli potomci Boženy Němcové? A jakou matou jim světoznámá česká autorka vlastně byla?
Hynek Němec: Prohraný boj s TBC
První dítě se manželům Němcovým narodilo roku 1838 v Jaroměři. Malý chlapeček dostal jméno Hynek, bohužel jej nečekal dlouhý život. Roku 1853, když už byly na světě další tři děti Boženy Němcové, s nimi autorka odcestovala na několik měsíců mimo Prahu, zatímco Hynek se svým otcem zůstal v Praze. V létě se Božena dozvěděla, že mladého Hynka trápí kašel, avšak až po několika měsících jí přišel dopis popisující závažnost situace. Autorka ihned nastřádala peníze, aby se za synem vrátila. Teprve patnáctiletého syna našla na smrtelné posteli, o pár dní později, 17. října, se konal Hynkův pohřeb.
Karel Němec: Od zahradníka přes pedagoga až do čela ústavu
Karel Němec, pouze o rok mladší než jeho starší bratr, se narodil v Litomyšli 16. října. Ve svém mládí se s rodiči hodně stěhoval, kvůli nemoci nedokončil studium na gymnáziu a vyučil se zahradníkem. Roku 1856, tedy ve svých osmnácti letech, se Karel usídlil ve slezské Zaháni, kde v nádherném parku pečoval o rostliny a stal se z něj díky tomu opravdový odborník. Díky svým rozsáhlým zkušenostem v zahradničení se z Karla stal roku 1870 dokonce pedagog, jelikož byl pro své odborné vzdělání povolán do akademie v Táboře, kde z počátku vyučoval zahradnictví, později i ovocnictví, botaniku a krasopis. Tím jeho kariérní úspěchy nekončily. Roku 1896 se Karel stal ředitelem Zemského pomologického ústavu v Troji.
Karel byl také otcem celkem osmi dětí, tři z nich se narodily Marii Němcové, rozené Šťastné. S tou se později rozvedl a v Táboře si vzal Annu Marii Dostálovou, se kterou měl další čtyři děti, včetně Marie Záhořové-Němcové, která se později stala významnou českou pedagožkou a představitelkou sociálních organizací v období první československé republiky. Jeden Karlův syn se narodil mimo manželství a byl svěřen do péče mladšího bratra Jaroslava a jeho ženy Marie.
Theodora Němcová: Obtížný život jediné dcery
Theodora, domácky zvaná Dora, se do rodiny Němcových narodila 19. června 1841, byla tedy o dva roky mladší než Karel. Ve třech letech onemocněla krticí, tuberkulózním zánětem mízních uzlin a na tváři i na těle se jí vytvořily puchýře, po kterých jí zůstaly rozsáhlé jizvy. V osmi letech jí kvůli puchýřům ochrnula jedna ruka. V nemajetné rodině byla Dora často opomíjená a neustále schovaná ve stínu svých bratrů. Přesto z ní vyrostla velmi zručná a pilná žena, vedla rodinné účetnictví a živila se jako švadlena. I přesto, že se o svou matku do smrti starala, byla jí často shazována a podceňována.
Díky mecenášům Dora vystudovala pedagogiku a stala se učitelkou v Jičíně. V roce 1883 se jí narodil nemanželský syn Alfred Theodor. Za jeho otce označila Alfreda Beneše, ale kvůli celibátu, který byl tehdy po učitelkách vyžadován, byla nucena syna poslat k příbuzným údajného otce, kde malý Alfred zemřel ve věku pouhých tří let na záškrt. Dora učila dalších 40 let, poté se odebrala do penze, pořídila si zahradu a své stáří zasvětila zahradničení stejně, jako její dva bratři. Šestého února 1920 ji postihla srdeční mrtvice a ve svých sedmdesáti devíti letech zemřela ve Vinohradské nemocnici.
Jaroslav Němec: Úspěšný pomolog, pedagog i ředitel
Nejmladší čtvrté dítě Boženy Němcové dostalo jméno Jaroslav. Narodil se v říjnu 1842 a od dětství projevoval znatelný výtvarný talent, který se v něm jeho matka snažila rozvíjet. V roce 1860 byl přijat do mnichovské akademie výtvarných umění ke studiu malířství, ovšem po smrti své matky již nedostával finanční podporu, proto studium nakonec nedokončil.
Na pozvání odcestoval do Oděsy, kde vystudoval pedagogiku a stal se soukromým učitelem kreslení, přivydělával si také jako fotograf a retušér. V roce 1870 nastoupil v Rusku na pozici učitele veřejného gymnázia. V té době také vydal metodickou příručku o modelování do sádry, za kterou mu byl udělen Řád svatého Stanislava.
Roku 1889 se Karel stal ředitelem reálky v Rovně (Ukrajina). Za devět let jeho působení škola vzkvétala, vybudoval další křídlo budovy, rozvrhl program studia a sestavil velmi dobrý učitelský sbor. Reálka se díky tomu stala centrem vzdělanosti a vědeckého, kulturního, sportovního i občanského života celého regionu.
Jeho manželka Marie mu byla celý život oporou. Ačkoli jejich manželství bylo bezdětné, starali se o Jaroslava Němce, nemanželského syna staršího bratra Karla. Jaroslav zemřel na zápal plic roku 1898 ve věku 56 let. Marie po smrti svého manžela pokračovala v jeho díle a a popularizovala jeho práci.
