Jen málokterá speciální akce supermarketů je u zákazníků tak populární jako tzv. retro týdny. Při nich jsou vybrané produkty prodávány v retro obalech a my si tak můžeme zavzpomínat na doby minulé. Existuje však celá řada potravin, které již z pultů zmizely úplně a žádný retro týden nám je již nevrátí. Naše stýskání si po nich je sice většinou spíše věcí nostalgie než jejich zázračné kvality, i tak si však na ně občas vzpomeneme.
Cesta zpátky časem
Nákupy v obchodech před třiceti lety vypadaly dost odlišně než ty dnešní. V regálech bylo množství produktů, které již dnešní generace neznají, ty další měly zase úplně jiné obaly. Ty se přitom nelišily pouze designem, ale na rozdíl od dneška na nich chyběly třeba informace o složení a výživových hodnotách. Mnohé z potravin přežily a stále se prodávají. Jaké jsou ale příklady těch, které zmizely doopravdy?
Sušenky Vlnky
Krémové sušenky Vlnky se do obchodů dostaly někdy na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. V době své největší slávy opouštěly brány továrny každý rok doslova tisíce tun těchto oplatek. K dostání byly v několika příchutích, oblíbená byla například griliášová varianta.
Vlnky přežily revoluci bez větších problémů, začátkem 21. století však zájem o ně začal prudce klesat. Důvodem byla pravděpodobně větší konkurence. Klesající zájem o Vlnky donutil společnost Mondelez ukončit v roce 2011 jejich výrobu. Svoji roli sehrál i fakt, že kvůli specifickému tvaru vyžadovaly speciální výrobní postup, který se již nevyplatilo udržovat. Mnoha lidem nicméně Vlnky chybí a vznikla dokonce petice požadující obnovení jejich výroby.
Žvýkačky Bajo
V době před revolucí existovalo v tehdejším Československu sběratelské šílenství spojené se žvýkačkami Bajo. Šlo o žvýkačku s ovocnou příchutí, která se prodávala v podobě bílého kvádru s typickým obalem, na němž se kromě názvu této cukrovinky vyjímalo i označení produkčního závodu Velim. Tato továrna na cukrovinky pocházela již z roku 1869 a kromě Baja se zde vyráběla i žvýkačka Pedro.
To nejzajímavější na této žvýkačce byl však obrázek, který se nacházel uvnitř. Série obrázků zvířat či pohádkových postav měla vždy padesát různých obrázků a ten, kdo je dokázal nasbírat všechny, se následně mohl účastnit soutěže pořádané přímo výrobcem. Když byl v rámci privatizace výrobní závod odkoupen společností Nestlé, výroba se přesunula do Liberce. V roce 1994 však definitivně zanikla.
Pito
V dnešní době je trh s nealkoholickými pivy opravdu velký a své nealko má prakticky každý pivovar. Velmi populární jsou také nejrůznější ovocné varianty. V dobách minulých však existovalo jediné nealkoholické pivo, jmenovalo se Pito a v tehdejším Československu ho vyrábělo hned několik pivovarů. Pikantní je příběh jeho vzniku. S tím, jak v průběhu sedmdesátých let přibývala osobní auta, přibývaly také nehody způsobené řidiči pod vlivem alkoholu. Vláda proto zavelela a zadala stranický úkol: vyvinout nealkoholické pivo.
V devadesátých letech vlastnil práva za značku Pito českobudějovický pivovar Samson. Jeho výrobu na několik let přerušil a v původní podobě již nikdy neobnovil. I když dnes lahve s označením Pito v obchodech opět nalezneme, s původní recepturou nemá toto nealko pivo nic společného. O originální Pito jsme již definitivně přišli. V tomto případě však není třeba smutnit, protože ono původní Pito mělo s chutí piva společného opravdu pramálo.
Sušenky Dukla
V dobách komunismu bylo poměrně běžné, že byly potraviny pojmenovávány po sportovních klubech. Rozhodně však neplatilo, že se všem měří stejným metrem. Některé kluby byly zkrátka protěžované, zatímco po jiných socialističtí plánovači ani nevzdechli. Není asi překvapením, že prominentní postavení měl armádní sportovní klub Dukla, který dostal i své vlastní sušenky. Vyráběl je závod v Lomnici nad Popelkou, a v jednom balení byly vždy čtyři kávové sušenky ve tvaru čtverce. Obal sušenek zdobilo logo Dukly, které si sportovní fanoušci vystřihovali a nalepovali například na tričko.
Nugátová pochoutka Zora
Pokud jste v osmdesátých letech vyrazili do obchodu pro čokoládu, je dost možné, že jste si domů odnášeli tzv. Nugátovou pochoutku ze závodu Zora, anebo její sestřičku, Arašídovou pochoutku. O skutečnou čokoládu nešlo ani v nejmenším a pokud by se dnes znovu tato pochoutka objevila na pultech obchodů, o většinu výživových poradců by se pokusil infarkt. To však nemění nic na tom, že jí děti i mnozí dospělí milovali.
