Tenhle příběh byste jen těžko vymysleli. Vyprávění, které nám poskytla čtenářka Tereza, nenechalo nikoho chladným a představa, že se vám to může stát také, je o to neuvěřitelnější.
Petra jsem potkala v práci. Nastoupil tam asi rok po mně. Vypadal moc sympaticky, ale moc jsme spolu zpočátku nekomunikovali. Až do chvíle, kdy nás přiřadili na stejnou práci. Pouze profesní vztah přešel do vztahu celkem přátelského. Petr asi za tři měsíce z práce odešel, protože dostal lepší nabídku. Zůstali jsme v kontaktu, dopisovali jsme si každý den.
Ideální muž opravdu existuje?
Byla jsem překvapená, že takový muž existuje! Byl vtipný, pozorný, měl stejné životní hodnoty jako já. Když to začalo vypadat, že se schyluje k nějakému rande, dostala jsem z toho trochu obavy. Byla jsem rozvedená a měla jsem tehdy tříletého syna. Jak to Petr přijme? Bude si se synem rozumět?
Slovo dalo slovo…
Na první rande jsme šli do kina a na večeři. Pak proběhlo další a další rande, plno skvělých zážitků, legrace, všechno bylo skvělé. Seznámení se synem proběhlo úžasně. Petr mu donesl autodráhu, kterou spolu hned postavili a celý večer si hráli. Byla jsem šťastná.
Postupem času jsme si řekli, že spolu začneme žít. Bylo to krásný.
Ideální rodinný život, ale za jakou cenu?
Petr se nastěhoval ke mně domů, ale kvůli práci s námi byl vlastně pouze tři nebo čtyři dny v týdnu, jak kdy. Hodně pracovně cestoval, ale v kontaktu jsme byli stále každý den. Časem začal mluvit o svatbě a miminku. Chtěla jsem ale, aby si našel novou práci. Aby byl s námi každý den. A to se mu nelíbilo. Proběhlo kvůli tomu několik vážných hádek. Řešili jsme to neustále, ale Petr stále tvrdil, že novou práci hledat nebude, že mu to takto vyhovuje.
Zhroutil se mi svět
Jednou mi zazvonil telefon. Volali, že měl Petr vážnou dopravní nehodu a leží v nemocnici. Okamžitě jsem nasedla do auta a jela do nemocnice. To, co mě tam čekalo, bych nikdy v životě nečekala. Na recepci jsem se zeptala, kde Petra najdu. Nahlásila jsem se jako jeho partnerka. Sestra na recepci na mě koukala divně, ale nakonec mě poslala na pokoj. Sdělila mi, že je u něj lékař a ať počkám na chodbě. Když lékař vyšel z pokoje, okamžitě jsem chtěla sdělit všechny informace, ale pan doktor mě ubezpečil, že veškeré informace sdělil pouze manželce, a že mně nic sdělit nemůže. Cože? Manželce? Zatočila se mi hlava. Slyšela jsem opravdu dobře? Vešla jsem do pokoje a u postele stála žena. Hezká brunetka. Držela Petra za ruku. Ten jen ztěžka prohlásil, že mi to pak vysvětlí. Celou cestu domů jsem probrečela.
Později jsem se dozvěděla, že Petr je již deset let ženatý. Žil současně s námi a se svou ženou. S námi žil celých sedm let a já jsem to celých sedm let nevěděla. Tak naše velká láska skončila .Od té doby jsem se s Petrem již neviděla.
