Rozvod s Markem nebyl jednoduchý, ale zvládli jsme to tak, aby to co nejméně zasáhlo naši dceru Kláru. Bylo jí tehdy čtrnáct, citlivý věk, kdy už vnímala všechno naplno, ale ještě si nebyla jistá, jak se s tím vším vyrovnat. Snažili jsme se zůstat v kontaktu jako rodiče, komunikovat v klidu a dávat jí najevo, že oba zůstáváme její rodinou. Dva roky to fungovalo. Jenže pak si můj bývalý našel novou partnerku – a všechno se zhroutilo.
Příliš mladá na macechu
Nebyla bych překvapená, kdyby si Marek našel ženu o deset let mladší než on, tak to přece dělá spousta chlapů. Jenže tentokrát šlo o něco jiného. Jeho nová přítelkyně, Natálie, byla jen o tři roky starší než naše dcera. Bylo jí devatenáct. A i když jsem si na první pohled myslela, že to bude jen nějaký krátkodobý románek, nebylo.
Klára se o tom dozvěděla naprosto nešťastným způsobem. Jedno odpoledne se vrátila ze školy dřív, protože jim odpadla hodina, a rozhodla se, že si skočí k tátovi pro učebnici, kterou si u něj zapomněla. Jenže místo klidného odpoledne ji tam čekal šok. Natálie totiž nebyla jen „návštěva“. Klára otevřela dveře a viděla, jak si tahle skoro-vrstevnice jejího otce vesele chodí po bytě v jeho tričku a vaří kafé, jako by tam byla paní domu.
Neřekla ani slovo, otočila se a běžela domů. Když jsem ji viděla ve dveřích s očima plnýma slz, ani jsem se nemusela ptát, co se stalo. Vyšlo z ní to mezi vzlyky – a pak přišlo to nejhorší.
Mami, ty jsi to věděla?!
Když se uklidnila natolik, aby mi mohla pořádně vylíčit, co viděla, podívala se na mě se směsí zklamání a vzteku. Myslela si, že jsem to celou dobu věděla a nic jí neřekla. Pro ni to byla zrada, ať už ze strany otce, nebo i ode mě. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem o tom věděla teprve pár týdnů a že jsem hledala správnou chvíli, jak jí to říct, ale neposlouchala mě.
Od toho dne se všechno změnilo. Přestala k otci chodit a když už musela, dávala mu to patřičně najevo. Odmítala s ním mluvit, chovala se chladně a ke mně se také začala chovat odtažitě.
Dcera proti mně
Nečekala jsem, že by na situaci reagovala dobře, ale to, co následovalo, mě překvapilo. Začala mě ignorovat. Doma se zavírala do pokoje, s nikým nechtěla mluvit, na společné večeře odmítala chodit. Když už jsme spolu musely něco řešit, byla odměřená a měla v očích hořkost, jakou jsem u ní nikdy neviděla.
Pak přišla ta nejhorší rána. Začala šířit mezi svými kamarádkami, že její otec je úchyl, že chodí s někým, kdo je skoro stejně starý jako ona. A co bylo ještě horší – mezi řádky dávala najevo, že já jsem ta, kdo mu to „dovolil“. Prý jsem ho měla zastavit.
Nečekané odhalení
Nejdřív jsem to brala jako přehnanou reakci dospívající holky, která se cítí podvedená. Ale pak mi došlo, že to není jen o věkovém rozdílu.
Klára a Natálie se totiž znaly. Nejen že chodily na stejnou školu – Natálie před dvěma lety dokonce chodila s jedním z Klářiných nejlepších kamarádů. Když to Klára zjistila, bylo jí jasné, že se otec nechtěně zapletl do jejího světa. Do světa jejích vrstevníků, jejích přátel, jejích problémů. Najednou její vlastní táta randil s dívkou, která seděla vedle ní v jídelně, smála se jejím vtipům a chodila na stejné školní večírky.
Bylo to pro ni naprosto nepřijatelné. Otec tím pro ni přestal být autoritou, přestal být někým, koho respektovala. A já? Já se stala součástí jejího problému jen proto, že jsem se nesnažila to celé zničit.
