Jarmila je rozvedená a ačkoli by si přála, aby jejich vztahy fungovaly, rozkoly mezi ně vnáší hlavně nová partnerka jejího bývalého manžela. Co má dělat?
Můj exmanžel si našel novou partnerku
Jmenuju se Jarmila, je mi 37 let a jsem rozvedená. S Jardou, mým ex, jsme se na rozvodu poměrně v klidu dohodli. Došlo nám, že to jediné, co nás spojuje, je tehdy šestiletý Pavlík. Brali jsme se po třech letech vztahu a věřili, že to bude napořád. Když byla naše láska korunována miminkem, nemohla jsem být šťastnější.
Jenže po letech se zkrátka dostavila jakási „únava materiálu“. Došlo mi, že už jsem jen matkou a hospodyní. S manželem jsme řešili prakticky samé provozní věci a dávno si neměli co říct. Pavlík už byl větší a samostatnější, přestával nás tolik potřebovat a já si uvědomovala stále citelněji, jak mě doma atmosféra Jardova mlčení a permanentního nezájmu ubíjí.
Došlo mi, že takhle dál žít po zbytek života nemůžu. Rozvod proběhl v klidu. Domluvili jsme si vypořádání majetku i péči o malého. Jarda stál o střídavou péči a já jsem neměla důvod mu v tom bránit. Přibližně po roce přišel s tím, že si našel novou přítelkyni. Počítala jsem samozřejmě s tím, že ani jeden z nás sám nezůstane a tak jsem Jardovo sdělení přijala prostě jako informaci. Z mé strany se rozhodně nekonalo žádné drama, neměla jsem potřebu žárlit nebo ji nesnášet. A tak mně i synovi představil Lucii.
Lucie navádí syna proti mně
Jarda si dál Pavlíka pravidelně bral. Jenže postupně jsem začala pozorovat, že se něco děje. Syn si nejprve od táty donesl značkový tablet. Sice si myslím, že pro osmiletého kluka byl zbytečně drahý, ale brala jsem to tak, že chce svému dítěti prostě dopřát, takže jsem mlčela. Jenže Pavlík začal stále častěji odmlouvat a být na mě drzý, odmítal jídlo, které jsem mu uvařila a nechtěl chodit ven na hřiště, kde to dřív miloval.
Když jsem po něm chtěla, aby naplnil myčku, oznámil mi, že to dělat nebude. U táty prý nemusí. Řekla jsem mu, že u nás doma si ale pomáháme. Ne, zopakoval Pavlík vzdorovitě. Pavle, napomenula jsem ho přísně. Syn však vztekle odhodil tablet a utekl do svého pokoje. Ta podvečerní scéna mi v hlavě rezonovala ještě několik dní. Pavlík začal být stále vzdorovitější a podrážděnější. V sobotu dopoledne jsem se chystala uklízet a požádala ho, aby utřel prach.
To už Pavlík vybuchl a začal křičet, že ho nemám ráda a že Lucie po něm nic takového nechce. Začal se dožadovat toho, že chce k tátovi. S tetou mu prý dovolují hrát hry, nikam s nimi nemusí, pokoj po něm uklízí teta, k obědu dostává od ní pizzu a může se s nimi do noci dívat na kriminálku. Završil to tím, že mu Lucie slíbila dovolenou v Dubaji, protože my pojedeme v létě „jen“ na Lipno. Lucie štve mého syna proti mně a dělá ze mě tu nejhorší matku. Musím si to nechat líbit?
