Exmanžel mě podváděl, teď chce, abychom byli přátelé kvůli dětem: hranice nepřekročím

Zrada bolí, ale ještě horší je, když ten, kdo vám ji způsobil, očekává, že na ni zapomenete. Po letech společného života a bolestného rozvodu bych měla předstírat přátelství? Některé hranice by se ale překračovat neměly.

Zrada a bolest, která nezmizí

S Martinem jsme byli spolu třináct let a měli dvě děti. Pak jsem zjistila, že mě podvádí s mojí tehdejší kamarádkou. Rozvod byl nevyhnutelný. Děti jsem měla v péči, on si začal nový život. Po tom všem, co se stalo, se mě snaží přesvědčit, že bychom měli být přátelé, protože by to bylo dobré pro děti. Jenže jak mám být přátelská k někomu, kdo mi zničil důvěru a vzal mi pocit bezpečí? Myslí si, že všechno smyje pár dobrých úmyslů, ale některé rány se prostě nezacelí.

Jeho nevěra pro mě nebyla jen emocionální zradou, ale také ztrátou stability, kterou jsem v našem manželství měla. Měla jsem pocit, že všechno, co jsme budovali, bylo najednou k ničemu. Dlouhé noci jsem přemýšlela, kde se stala chyba, jestli jsem mohla udělat něco jinak. Jenže odpověď byla jasná – chyba nebyla na mé straně. On se rozhodl zahodit náš vztah, naši rodinu, a myslel si, že to půjde jednoduše napravit tím, že zůstaneme přáteli.

Hranice, které nelze překročit

Snaží se mě přimět k tomu, abychom spolu trávili čas, chodili na kávu nebo podnikali výlety s dětmi. Nechápe, že tím jen otevírá staré rány. Nejsem ochotná mu dělat kulisy k iluzi dokonalé rozvedené rodiny. Moje city nejsou přepínač, který lze jen tak otočit. Komunikujeme jen o dětech, a to čistě prakticky.

Nechci předstírat přátelství jen proto, aby měl on čisté svědomí. Možná mu jeho nový vztah nefunguje tak, jak si představoval. Možná si uvědomuje, že všechno, co měl se mnou, už nikdy nenajde. To ale není můj problém. Každý si nese následky svých rozhodnutí a já se odmítám nechat zatahovat do jeho snahy ulehčit si vlastní situaci.

Život jde dál

Martin mě zradil a já mu už nikdy nebudu věřit. Přátelé nejsme a nikdy nebudeme. Pokud mu to vadí, není to můj problém. Můj život pokračuje dál bez něj, soustředím se na děti a na vlastní pohodu. Už nejsem ta, která by se nechala přesvědčit k falešné idylce. Každý nese odpovědnost za své činy a já už se nechci vracet zpět.

Naučila jsem se žít bez něj, našla jsem si nové zájmy, nové přátele a začala jsem se konečně věnovat sama sobě. Po dlouhých letech, kdy jsem dávala přednost rodině a jeho potřebám, jsem si konečně uvědomila, že mám právo být šťastná i bez něj. Nechci ho ve svém životě víc, než je nezbytně nutné, a to je něco, co už nikdy nezměním. Moje minulost s ním skončila a já se dívám jen dopředu.