Šárka dokázala odolat pokušení, znovu zažehnout jiskru ve svém manželství a uvědomit si, co je pro ni skutečně důležité. Jak se jí to podařilo?
Dlouholeté manželství upadlo do stereotypu
Jmenuji se Šárka a je mi 43 let. S Michalem jsme manželé už 15 let. Vychováváme dvě děti. A jak to u podobných vztahů bývá, naše manželství zažilo hezké chvíle, ale i krize. Tu nejvážnější jsme prožili, když bylo naší mladší dceři jedenáct a té starší třináct. Holky už nás ani zdaleka nepotřebují tolik, jako když byly malé. A náš vztah pomalu ovládla rutina. Začala jsem si uvědomovat, že si nemáme co říct a jsme s Michalem spíš spolubydlící než partneři.
Jednou, když jsem se vracela z práce, zabraná do svých myšlenek, najednou jsem uslyšela: „Ahoj“. Ten hlas mi byl povědomý. Otočila jsem se a z protějšího chodníku na mě mával Karel, můj spolužák ze střední. Neviděli jsme se minimálně 20 let. Ještě na škole po něm všechny holky šílely. Po letech zmužněl, nechal si narůst vousy a pořád měl ty šibalské hnědé oči. Usmál se na mě. Jak se máš? Zastavili jsme se a zapovídali se.
Netrvalo dlouho a pozval mě na kávu. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela. Skoro jako ve snu jsem se slyšela, jak říkám: „Dobře, zítra v šest?“ Zítřejší podvečer jsme tak s Karlem strávili v útulné kavárně ve městě. Povídali jsme si dvě hodiny a pořád jsme si měli co říct. Bylo to, jako bychom se rozloučili naposledy včera.
Došlo mi, kde mě čeká štěstí
Karel se o nic nepokusil, celou dobu jsme jen mluvili. O nás, o životě. Domů jsem se přesto vrátila s pocitem viny. Zbytek večera jsem strávila přemýšlením. Petra miluju, máme spolu děti. Nechci náš vztah zahodit. Najít si milence by bylo tak jednoduché, ale vzdát se rodiny? Jsou to nejdůležitější, co mám. Nejen holky, ale i Michal.
Druhý den jsem poprosila babičku, jestli by nevzala obě vnučky do kina. Rozhodla jsem se, že si s Michalem musíme promluvit. Cestou z práce jsem tak nakoupila víno.
„Kde jsou děti?“ zeptal se Michal překvapeně, když dorazil domů.
„Holky jsou dneska u babičky, slíbila, že je vezme ven.“
„Máme čas jen pro sebe. Víš, musíme si promluvit. Mrzí mě, jak to mezi námi je.“
Michal se na mě váhavě podíval. Dodala jsem si odvahu a řekla jsem mu o svých pocitech. Nakonec přiznal, že i on si uvědomuje, jak naše manželství upadá do rutiny. A chtěl by to změnit. Společně jsme tak vymysleli plán, jak svůj vztah oživit. Dohodli jsme se, že se tak trochu vrátíme na začátek a budeme si psát milostné SMS a chodit na rande.
Každý týden jsme si domluvili schůzku v jiné části města, kde se jsme se setkávali jako milenci, kteří se teprve vzájemně „oťukávají“. Začala jsem se odvážněji oblékat, rozhodla se vyzkoušet nový účes. A Michal si připomněl doby, kdy se mě teprve pokoušel „sbalit“. Tento nový způsob randění nám pomohl znovu objevit jiskru ve vztahu.
A já jsem si uvědomila, že je to právě můj manžel, kdo mi může být nejen partnerem, ale také milencem. Z těchto schůzek se stala naše tradice, kterou dodržujeme dodnes. Oba dva jsme si uvědomili, že lásku a vzrušení lze najít i v dlouholetém vztahu. Stačí jen trocha kreativity a ochoty zkusit něco nového.
