Je opravdu finanční jistota ve vztahu důležitější než čas strávený pohromadě jako rodina? Nebo je lepší živořit a být spolu?
Peníze nám vždy chyběly
Když jsme se s manželem seznámili, byli jsme mladí a peníze pro nás nebyly samozřejmostí, spíše naopak pro nás byly vzácné. Oba dva jsme pocházeli z chudých rodin a potkali jsme se bez jakéhokoliv finančního zajištění. Když jsem po dvou letech vztahu otěhotněla, rozhodli jsme se přestěhovat do společného bytu a ten jsme si postupně zařizovali podle toho, na co jsme zrovna měli finance. Často se tedy stávalo, že na úkor nové postele jsme se museli uskromnit v jídle nebo vařit obědy bez masa. O to více se nám oběma líbil finanční obrat, který nastal o další tři roky později.
Manžel si konečně našel lepší práci
Vždy jsme měli hluboko do kapsy, protože manžel pracoval jako dělník ve výrobě a jeho mzda se blížila minimální tehdejší mzdě v České republice. Já byla na mateřské a z rodičovského příspěvku jsem platila pouze potřeby pro dítě, takže veškeré finanční zajištění leželo na bedrech manžela. O to více se mi ulevilo, když přišla manželovi nabídka na práci v rodinné firmě jeho kamaráda za slušné peníze na pozici manažera obchodního oddělení. Naštěstí přijal.
Z manžela se stal workoholik
První měsíce byly báječné, protože jsme se měli lépe než kdy předtím a rozhodli jsme se pořídit našemu synovi sourozence. Prožívali jsme opravdu nádherné okamžiky, spoustu výletů, návštěv drahých restaurací, nákupy… ale vše má také své temné stránky. Petr začal pracovat víc a víc. Nejen, že si začal práci tahat také domů, ale namísto večerního odpočinku u televize neustále vyřizoval pracovní telefony a byl na počítači.
Dostavil se pocit méněcennosti
Najednou jsem si začala připadat nechtěná, nemilovaná a zbytečná. Doma mě držely pouze mé děti a manžel si mě čím dál tím více přestal všímat. Nezáleželo na tom, kolik peněz nosil domů, protože doma téměř nebyl. Začala jsem ho také podezírat z nevěry a několikrát jsem se v noci snažila dostat do jeho mobilního telefonu, což jen zvyšovalo mé pocity méněcennosti a prohlubovalo propast, do které jsme se s Petrem propadali.
Rozvodový právník
Nakonec jsem se rozhodla vyhledat právníka se specializací na rozvody a začala s ním svou situaci řešit. Za měsíc schůzek jsem zaplatila třicet tisíc korun, o kterých Petr neměl ani tušení a zjistila jsem, že kdybychom se rozvedli, zůstal by mi náš dům, což mi dalo životní jistotu a odvahu o rozvod opravdu požádat.
Manžel se zhroutil
Konečně nastal den, kdy jsem se rozhodla Petrovi oznámit, že chci rozvod. Čekala jsem různé reakce, ale Petr mě opravdu překvapil, protože se na naší sedací soupravě v obývacím pokoji rozbrečel. Začal povídat o tom, jak mě nechce ztratit a že mu na nás (na mě a na dětech) velmi záleží. Také ho mrzelo, že skoro nebyl doma, ale odůvodnil si to tím, že chtěl, abychom se konečně měli dobře, což mu nemohu mít za zlé, avšak na druhou stranu jsme ztratili sami sebe.
Odpuštění
Po dlouhých hodinách přemýšlení, pláče a výčitek jsem se nakonec rozhodla dát Petrovi druhou šanci. Potřebovala jsem sice přesvědčit o tom, že žádná nevěra se z jeho strany nekoná, ale přesto jsem mu v hloubi duše věřila. Petr neváhal a dal mi hesla ke svému telefonu i e-mailům, takže jsem cítila, že z jeho strany opravdu není co skrývat. Já se mu naopak svěřila s návštěvou u právníka, nad čímž mávl rukou a utracené peníze naprosto neřešil. Naopak podotkl, že za manželskou poradnu bychom pravděpodobně utratili mnohem více peněz.
Nový začátek
Zjistili jsme, že peníze nejsou všechno a čas strávený s rodinou je nenahraditelný. Petr v práci zvolnil, najal si asistenta a dělil se o provize z obchodování také s ním, což nám nevadilo, protože ten nový začátek stál i za ztrátu desítek tisíc korun měsíčně.