Představte si omšelé socialistické sídliště, šesté patro paneláku a typický byt 2+1 s umakartovým jádrem, tapetami na stěnách a robustní obývákovou stěnou s televizorem. Právě tak se žilo v 2. polovině minulého století. Pojďme se společně vrátit v čase a zavzpomínat.
Bydlení za socialismu
Ani v minulosti to nebylo s bydlením jednoduché. Bytů bylo málo a nebyly dostupné pro každého. Kdo však získal státní byt, měl vyhráno. Nájem byl velmi nízký, stejný v rámci celého státu a až do roku 1989 nevzrostl. Pro zajímavost za byt 3+1 o 70 m2 jste dali jen 175 Kčs měsíčně při průměrné hrubé mzdě 3 170 Kčs.
Nejkritičtější byla bytová situace ve městech na počátku 50. let. Od poloviny 50. let se proto začala v duchu reálného socialismu budovat první velkokapacitní sídliště. 60. léta přála družstevní výstavbě. Stavěly se státní, družstevní a podnikové byty a svépomocí také rodinné domy. Fenomén panelových domů a obřích sídlišť přišel v 70. a 80 letech, kdy vzniklo celkem 1,5 milionu bytů. Jak takový typický panelákový byt vypadal?
Paneláky měly své výhody i nevýhody
Všechny byty v panelácích vypadaly dost podobně s mírným rozdílem v rozloze a rozložení místností. V rámci domácnosti i okolních bytů jste o sobě věděli vše, protože zvukově-izolační vlasnosti panelu a umakartu byly mizerné. Prostoru tu nebylo nazbyt, a tak bylo potřeba využít každý kout.
Ale mělo to i své výhody v podobě bezúdržbového ústředního topení a teplé vody. Společná prádelna a sušárna s mandlem také usnadňovaly práci. Dekret na takový byt byl splněným snem mnoha mladých párů. Se zařizováním vám poté mohla pomoci bezúročná novomanželská půjčka.
Zařízení bylo všude stejné
Společným prvkem všech panelákových bytů bylo umakartové jádro s malou koupelnou a toaletou. Kuchyňské kouty byly také malé, většinou s bílou umakartovou linkou. Nechyběl ale špajz a jako vybavení plynový sporák, remoska, papiňák a oblíbený sifon na výrobu domácí sodovky.
Hlavním centrem bytu byl obývací pokoj s obývákovou stěnou zabírající podstatnou část místnosti. Výběr nábytku byl omezený, a proto všechny stěny vypadaly dost podobně – leskle nebo matně hnědé. Obsahovaly televizor, gramofon, vyklápěcí minibar a samozřejmě skleník s broušeným sklem a porcelánem, který jste dostala jako svatební dar.
Velmi se hledělo na bytové zdi – určitě si vzpomenete na válečkovou výmalbu, která byla módní v 60. letech nebo od 70. let populární tapety. Na podlahách leželo nejčastěji linoleum, jekor nebo parkety.
