Tyto tři milostné příběhy ukazují, že láska může přijít do života v jakémkoli věku, okamžiku nebo místě. Jsou to milostné příběhy psané samotným životem, ale klidně by se mohly stát námětem pro nějakého filmového tvůrce.
1. příběh: Kavárenská láska
Monika žila v hektickém městě, kde pracovní dny byly dlouhé a životní tempo nepřetržité. Její kariéra byla na prvním místě, a přátelé a rodina často čekali na nějakou její volnou chvíli. Ve čtyřiceti letech byla manažerkou úspěšné firmy a odpočinek nebo relax byly pro Moniku téměř neznámé pojmy. Vždyť v dnešní době je tlak na výkon tak vysoký. Byla to pracovitá žena, která se stále snažila dokázat svou hodnotu ve světě konkurence. Její život byl rychlý, ale nezdálo se, že by ho chtěla měnit, žila v tomto tempu den za dnem. Jednou to vše ale změnila návštěva místní kavárny.
Bylo to ráno, jako každé jiné, personál kavárny znala už jmenovitě a i velkou část jejich hostů, vždyť ve stejný čas ráno před prací ji navštěvovali stále ti stejná lidé. Tentokrát tam však stál u pultu muž, který jí na první pohled zaujal. Nebyl to hezoun z plakátů a neměl krásný uhrančivý pohled ani sněhobílý americký úsměv. Byl zvláštní, věnoval jí letmý pohled a ještě letmější úsměv. Připadala si najednou jako školačka, začala být nervózní a zrychlil se jí dech. On si vzal svou ranní kávu a odešel. Otočila se, ale on nic.
Ten den byl celý pak trošku jiný. Nedokázala se soustředit na pracovní povinnosti a myšlenky ji neustále obíhaly k muži, kterého ráno spatřila. Připadala si hloupě, že jí takto pobláznil muž, kterého jen jednou viděla. Ani večer na něj nepřestala myslet.
Měla tušení
Další den ráno si dala opravdu záležet na tom, jak bude vypadat, na svém oblečení i účesu. Do kavárny šla tentokrát s jinými myšlenkami než vždy předtím, nepřemýšlela nad pracovními povinnostmi, ale jen nad tím, zda tam on bude a zda bude schopná ho oslovit.
Když do kavárny vstoupila, nebyl tam. Polila ji vlna zklamání nebo úlevy. Moniky byla naštvaná sama na sebe, proč si dávala naději, co si myslela. Objednala si své klasické dvojité presso s mlékem, zaplatila a chtěla odejít. V návalu zklamání a zřejmě i nervozity kelímek s kávou upustila a polila si s ním své pečlivě vybírané sako i sukni. „Do pr**le“, zakřičela na celou kavárnu ve vlně rozezlení.
Několik hostů se ohlédlo, personál kavárny začal uklízet rozlitou kávu a z ničeho nic přistoupil zezadu onen neznámý muž s nabídkou pomoci s úklidem neštěstí a s nabídkou nové kávy. Samozřejmě na jeho účet. Ten neznámý muž byl nový provozní této kavárny.
Tak takové seznámení si nepředstavovala, vypadala děsivě, politá od kávy, naštvaná a ten slovník, jakým se předvedla. On byl ale nad věcí, zachoval se jako skvělý gentleman. Dali se společně do nenuceného rozhovoru, představili si a domluvili si schůzku na odpoledne. Vždyť on byl ve městě nový a ona ho znala jako své boty. Odpoledne už její model nebyl tak perfektní, jeho chování a charisma však ano.
2. Příběh: Přes hranice
V malém městečku žily dvě rodiny, které byly sousedy už po generace. Děti z obou rodin vyrůstaly spolu, vždyť kdo lépe děti vychovává než jiné děti na ulici. Trávili společně odpoledne i víkendy, při významnějších událostech se někdy i rodiny sešly společně. Zdálo se to jako ideální sousedství. Co více si přát.
Jak roky plynuly, děti vyrostly, založily si vlastní rodiny, našly zaměstnání, odstěhovaly se. Stará přátelství se rozpadla pod vahou odlišných životních stylů. Po letech se náhodou všichni sešli na místní vesnické slavnosti. Byli už dospělí, změnili se, ale jejich spojení z dětství zůstalo neporušené. Bylo to, jako by se znovu spojili, vrátili se do dob dětství, smáli se spolu a bavili. Dokonce i po skončení slavnosti si domluvili pokračování jejich společné akce v místní hospůdce.
Bylo to tam stále
Celá čtveřice společně vzpomínala na zážitky z mládí, ale také vyprávěli o svých současných životech. Dva z nich, Jana s Michalem, se však celou dobu pozorovali tak nějak jinak, naslouchali, hledali jemné náznaky ve vzájemných promluvách. V době dospívání se velmi milovali, ale jejich láska nikdy nebyla nahlas vyřčena. Nyní cítili, že ta energie, která je spojovala, je zpět a nabírá na intenzitě.
Jak je možné, že jim to tak dlouho nedošlo, jak je možné, že to necíliti a jejich rozdělení bylo tak dlouhé? Každý šli svou cestou, Michal žil několik rok v zahraničí a věnoval se výzkumným projektům, Jana se vdala a odstěhovala se na druhý konec republiky.
Na tuto vesnickou slavnost se ani jednomu z nich nechtělo, ale když je rodiče pozvali, neodmítli. Michal byl nově zpět ze zahraničí a moc kamarádů zde zrovna neměl. Jana pocházela nepříjemným rozvodem a potřebovala přijít na jiné myšlenky.
Zůstali až do noci, povídali si, i když jejich sourozenci už odešli. Oba se rozhodli, že jsou ochotni ten vztah zkusit a být spolu. Naučili se, že láska nepozná hranice a že některé lásky se prostě vrací.
Dnes jsou šťastným manželským párem, který dokázal, že láska na lásku se někdy vyplatí počkat a že její pouto překoná i hranice.
3. Příběh: Na druhý pokus
Simona byla maminkou tříletého Kubíka, měla za sebou rozchod s Kubíkovým otcem, který nebyl lehký. Vždyť je opustil, když byl Kubík ještě miminko. Toužila najít k sobě muže a Kubíkovi tatínka, byla však muži zklamaná a zároveň při hledání celkem náročná.
Randit jako svobodná maminka s malým dítětem není úplně jednoduché. Zvlášť, když nemáte pro dítě hlídání. Všechny její kamarádky měly už své životy, své partnery a Simona jim je záviděla, i když jim to samozřejmě přála.
Zkouška
Možná ze zoufalosti, možná z pragmatičnosti, podala si Simona inzerát do několika seznamek. Nutno poznamenat, že to byla krásný žena. Hned po prvním měsíci jí bylo jasné, že v „běžné seznamce“ štěstí nenajde. Ty odpovědi byly někdy až nechutné. Nechala si tedy seznamku pouze jednu, placenou VIP. Občas nějaká odpověď přišla, ale většinou to bylo v nesprávný čas nebo… prostě se jí ten muž nezamlouval. Byla vážně náročná.
Někdo z mužů byl pěkný, někdo vtipný, jeden měl rád děti, jiný zase vařil. Kdyby tak šlo, vzít si z každého něco, to by byla paráda. Jedna odpověď jí přišla i před Vánoci, ale jen se podívala na fotku a vše smazala. To prostě nebyl čas na seznamování. Kubík byl do toho zrovna nemocný.
Ten muž, Robert, byl však neoblomný a po dvou měsících se Simoně ozval na inzerát znovu. S jinou profilovou fotkou, s jiným textem. Asi už na něj zapomněla a vůbec si ho se zmazanou odpovědí nespojila. Slovo dalo slovo, ona se rozhodla, že mu dá šanci. Sešli se a nebyla to z její strany láska na první pohled, to ani náhodou- vzpomněla si i na tu smazanou zprávu. Okouzlil jí, ale svým chováním, byl to muž s velkým M, který uměl ženě zalichotit, pomoci, poradit, vyslechnout. Přesně takového si vedle sebe přála. A jeho vzhled? Pár kilo navíc? Tak na těch se rozhodli, že zapracují společně, do svatby budou pryč. A to se také povedlo, nejen, že společně měli pohádkovou svatbu, ale Kubík už má také sestřičku, malou krásnou Juditku.
