Zaprášené hoblíky, kované kleště a těžký litinový svěrák, u kterého stály celé generace kluků. Takhle vypadala dílna, jakou měl doma skoro každý československý táta. Dnes se ale nad tím samým „harampádím“ sklánějí sběratelé a nabízejí částky, kvůli kterým leckdo přehodnotí cestu do sběrného dvora.
Dílnu měl za socialismu skoro každý táta
Domácí dílna byla za minulého režimu skoro v každé domácnosti a kutilství patřilo k běžnému životu. V obchodech chybělo zboží, které si lidé na Západě běžně kupovali, a co nešlo sehnat, muselo vzniknout doma na koleně. Vyrábělo a opravovalo se úplně všechno, od nábytku po důmyslné vychytávky, které v obchodě nebyly k dostání.
Tahle éra si vysloužila rčení o zlatých českých ručičkách a svého vrcholu dosáhla v sedmdesátých a osmdesátých letech. Symbolem se stal televizní Receptář, který každou neděli servíroval nápady, jak si poradit svépomocí. „Většina lidí chce něco dělat, má radost z tvorby,“ uvedl sociolog Petr Gibas ze Sociologického ústavu AV ČR. V dílnách přitom nechyběly ani domácí značky, ať už šlo o elektrickou vrtačku Narex, nebo o litinový svěrák a hoblík z tuzemské produkce.
Přečtěte si také: Největší omyl při praní? Lidé pořád dělají to, co výrobci nedoporučují. Stojí je to i 1 500 Kč
O staré nářadí se dnes perou sběratelé i řemeslníci
V posledních letech zájem o dobové ruční nářadí nečekaně vzrostl a poptávka pořád stoupá. Zájem nemají zdaleka jen sběratelé kvůli historické hodnotě. Velkou část kupců tvoří truhláři, restaurátoři nábytku nebo majitelé veteránů, kteří staré nástroje pořád berou do ruky a mají je radši než moderní.
Důvod se schovává v materiálu. Levnější dnešní nářadí se odlévá z měkkých slitin, které rychle otupí nebo se ohnou. Poctivá litina a kalená ocel z minulého století si drží tvar i po desítkách let a lépe snášejí únavu materiálu. Dobře udržovaný svěrák nebo hoblík tak klidně poslouží další generaci.
Nejvíc táhnou hoblíky, dláta a značkové kusy
Nejvíc sběratele táhnou truhlářské hoblíky. Hned za nimi jsou kovářské kusy a přesná dobová měřidla, cenu ale mají i zachovalá dláta, ruční pily nebo svěráky. Kolik nástroj vynese, záleží na jeho stáří, stavu a na tom, jestli se k němu váže doložitelná historie. Čím vzácnější typ, tím výš cena vyskočí.
Přečtěte si také: Nádobí, které stálo v každé kuchyni za socialismu. Dnes za sadu dávají sběratelé až 50 000 Kč
Rozhoduje ale hlavně jméno výrobce. Zkušení kupci mají svoje oblíbené dílny a cíleně jdou po jejich kusech. U hoblíků takhle jede sběratelská poptávka třeba po britské značce Norris. Pravost přitom musí něco doložit, takže cenu spolehlivě zvedne čitelná ražba, výrobní číslo nebo papíry dochované k nástroji. Bez nich i pěkný nález zůstane anonymním kusem železa a spousta pokladů skončí nepoznaná v krabici na půdě.
Za výjimečný kus padne i padesát tisíc
Většina věcí z běžné dílny velkou cenu nemá. Obyčejné plechové bedýnky a běžné dílenské nástroje z pozdějších let jdou za stovky korun. Jakmile ale nářadí nese ruční práci a značku, čísla rostou. Za tesařskou sekeru s raženým znakem kováře nebo za dochovaný značkový hoblík dají sběratelé i řemeslníci klidně několik tisíc.
Ceny nahoru žene hlavně kompletnost a doložený původ. Staré dřevěné dílenské truhly se běžně prodávají za deset až třicet tisíc korun a výjimečné kusy překračují i čtyřicet tisíc. Kompletní značková sada nebo dílenská bedna s doloženou historií se dostane přes padesát tisíc korun. A to pořád není strop. Nejvzácnější patentované kousky se na specializovaných zahraničních aukcích vyšplhají i na statisíce korun, tedy do sfér, kam běžná domácí dílna vůbec nedohlédne.
Přečtěte si také: Tenhle fotoaparát z ČSSR shánějí sběratelé po celém světě. Dochovalo se jich pár desítek
Orientační ceny podle typu nářadí shrnuje následující tabulka:
| Nářadí | Orientační cena |
|---|---|
| Obyčejné plechové bedýnky a běžné nástroje z pozdějších desetiletí | stovky korun |
| Tesařská sekera s raženým znakem kováře nebo dochovaný značkový hoblík | několik tisíc korun |
| Staré dřevěné dílenské truhly | 10 000 až 30 000 Kč, výjimečné kusy přes 40 000 Kč |
| Kompletní značková sada nebo dílenská bedna s doloženou historií | přes 50 000 Kč |
| Nejvzácnější patentované hoblíky a měřicí přístroje (zahraniční aukce) | statisíce korun |
Patinu neleštěte a nic unáhleně nevyhazujte
Kdo doma na staré nářadí narazí, měl by odolat nutkání pustit se do leštění. Patina a stopy po letech práce jsou totiž důkazem, že jde o pravý a starý kus. Kdo se pustí do broušení, lakování nebo drsného čištění, hodnotu si tím naopak srazí. Stejně tak zabolí každý chybějící díl, protože sběratelé si cení kompletních nástrojů, ideálně i s původním kufříkem nebo pouzdrem.
Přečtěte si také: Prohrabejte šuplíky po prarodičích. Jestli se tam válí tahle maličkost z ČSSR, sběratelé vám zaplatí i 650 000 Kč
Než tedy něco odvezete do sběru, dejte si na tom záležet. Nejspolehlivěji vám poradí ceny, za které se stejné kusy skutečně prodaly. Nabídková cena, kterou si někdo řekne, bývá jen zbožné přání. Prohlédněte, jestli kus nenese ražení, popisek nebo štítek, a nafoťte ho z několika úhlů. A když si nejste jistí, obraťte se na sběratele nebo na specializované fórum. Mezi bezcenným šrotem a cenným úlovkem přitom někdy stojí jediné razítko na boku nástroje. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Největší omyl při praní? Lidé pořád dělají to, co výrobci nedoporučují. Stojí je to i 1 500 Kč.
Zdroje: https://www.denik.cz/listopad-89-kazdodenni-zivot/zlate-ceske-rucicky-a-chytre-hlavicky-20201023.html, https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesi-jako-narod-kutilu-Na-strategii-vyrob-si-sam-vsadili-i-behem-pandemie/, https://cs.wikipedia.org/wiki/Narex, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stara-bedna-naradi-sberatelstvi/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/stary-hoblik-sberatelstvi/
