Málokterá věc v domácnosti přežije svého nástupce. Ruční mlýnek na maso to dokázal. Šroubovací svěrkou se uchytil ke stolu, ruka roztočila kliku a z otvoru padalo namleté maso na sekanou i na řízky. Když do kuchyní dorazily elektrické roboty, skončily miliony těchhle litinových strojků ve sklepě nebo rovnou v kontejneru. Část z nich přitom dnes vydělá víc než nový kuchyňský spotřebič. Vyplatí se proto ten svůj prohlédnout dřív, než poputuje do sběrného dvora.
Jak se z běžného kuchyňského náčiní stal žádaný sběratelský kousek
Zájem o staré litinové vybavení kuchyně roste už několik let. Kupující oceňují hlavně to, že poctivě odlitý kov vydrží prakticky cokoli. Mlýnek s litinovým tělem a povrchem z potravinářského cínu nerezaví a spolehlivě mele i po půl století, což se o většině dnešních spotřebičů říct nedá. Nahrává tomu i příklon k věcem, které jde spravit a dál používat, místo aby po pár letech putovaly na skládku.
Přečtěte si také: Vezměte dnes do ruky starý smaltovaný hrnec a otočte ho. Pokud uvidíte 1 značku, máte v kuchyni poklad
Svoje dělá i prostá vzácnost. Staré strojky už nikdo nevyrobí, takže jich rok od roku ubývá a poptávka žene ceny nahoru. Nejvíc jsou ceněné kusy, které kdysi mířily na export. Československé mlýnky se prodávaly po celé Evropě i za mořem, a tak se dnes vynořují v aukcích od Polska po Ameriku. Kdo najde na těle nápis odkazující na výrobu v Československu, drží zboží, o které se perou i zahraniční sběratelé.
Na čem závisí hodnota konkrétního kusu
Cenu určuje hlavně úplnost a stav, samotné stáří tolik neváží. Aby mlýnek vůbec mlel, potřebuje tři spolupracující kovové díly: závitový šnek, který maso posouvá dopředu, děrovaný kotouč a k němu přiléhající nůž. Když jeden z nich chybí, je strojek k ničemu a jeho hodnota rázem padá. Shánět náhradní součástku se totiž skoro nikomu nechce.
Znalci si všímají i dalších detailů. Na těle bývá vyražený název výrobce a číslo, které udává velikost, a čím je čitelnější, tím lépe. Zkontrolovat se vyplatí i závit svěrky, jíž se strojek upíná. Následující přehled shrnuje, co hodnotu zvedá a co ji naopak sráží.
Přečtěte si také: Kdo má ve vitríně tuhle křišťálovou vázu po babičce, ať ji nevyhazuje, sběratelé za ni platí i 17 000 Kč
| Co cenu zvedá | Co ji sráží |
|---|---|
| kompletní trojice šnek, kotouč a nůž | chybějící vnitřní díl |
| čitelná značka a číslo velikosti | setřená nebo nečitelná ražba |
| jemná patina jako důkaz pravosti | hluboká rez nebo amatérský nástřik |
| dochovaná původní krabice a návod | prasklý či vydřený upínací závit |
| staré provedení určené na vývoz | běžný pozdní kus bez zvláštností |
Od pár set po pět tisíc korun
Realita je u drtivé většiny nálezů střízlivá. Běžný ohmataný kus, jakých jsou sklepy plné, přiláká sotva pár set korun a u těch nejhůř zachovalých spadne nabídka i pod dvě stě. Jinak dopadnou strojky, o které se někdo staral. Za funkční a hezky udržovaný mlýnek se běžně platí kolem tisíce korun, a když nechybí jediný díl a povrch je bez úhony, přehoupne se cena přes patnáct set.
Cenové stropy drží kusy s exportním značením z nejstarších sérií. Právě u nich se v dražbě objeví částky, které atakují až pět tisíc korun, a výjimečné exempláře se dostanou ještě výš. Poslední slovo má tak jako tak konkrétní aukce, protože i dva skoro totožné strojky se v ceně můžou rozejít o několik tisíc.
Přečtěte si také: Tenhle starý porcelánový talíř se prodává na internetu i za 1 000 Kč. Čechům se doma válí už od ČSSR a neví o tom
Legenda ze Skuhrova nad Bělou
Za nejslavnějším českým mlýnkem stojí hornický inženýr Josef Porkert. Ten si roku 1881 pronajal huť ve Skuhrově nad Bělou v Orlických horách a vybudoval z ní slévárnu. Nejdřív se tu odlévala kamna, řemenice a litinové rámy pod klavíry, které odebírala i známá hradecká firma Petrof. Zásadní obrat přišel s další generací. Roku 1906 spustili Vilém a Eduard Porkertovi sériovou výrobu litinových mlýnků a s tímhle zaměřením byli v tehdejší monarchii bez soupeře.
Produkce pak rostla strmě. Zatímco kolem roku 1911 dokázala slévárna vyrobit zhruba sto tisíc strojků za rok, na sklonku dvacátých let už její roční čísla mířila ke čtyřem stům tisíc kusů. Do zahraničí přitom směřovaly zhruba tři ze čtyř vyrobených mlýnků. Po únoru 1948 firmu zestátnili a jméno Porkert se z mlýnků na dlouho vytratilo. Rodině se provoz vrátil až po revoluci, tou dobou ho ale už dusila levná dovozová konkurence a tradiční skuhrovská výroba nakonec ustala. Značka ale nezanikla. Její jméno dnes nese jiný výrobce, pod nímž mlýnky Porkert vznikají i v současnosti. Cenu si přesto drží hlavně staré originály, právě kvůli té dlouhé a klopotné historii za nimi. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Vezměte dnes do ruky starý smaltovaný hrnec a otočte ho. Pokud uvidíte 1 značku, máte v kuchyni poklad.
Zdroje: https://www.znackovenadobi.cz/mlynky-porkert/, https://www.umimeporadit.cz/kdo-vlastni-tento-stary-typ-litinoveho-mlynku-na-mak-muze-slavit-sberatele-za-tyto-kousky-dnes-plati-balik, https://www.porkert-original.cz/clanek/historie-znacky-porkert-130-let-poctive-prace, https://www.tiscali.cz/sberatele-z-celeho-sveta-shaneji-tenhle-mlynek-z-dob-cssr-a-plati-za-nej-az-5-000-kc-cesi-ho-maji-po-babicce-ve-sklepe-720593, https://www.tiscali.cz/tyhle-litinove-mlynky-na-maso-prosly-vetsinou-ceskoslovenskych-kuchyni-funkcni-kus-dnes-vynese-az-5-000-kc-662811
