Skoro v každé druhé domácnosti se najde. Zaprášený fotoaparát po rodičích nebo prarodičích, který léta odpočívá ve sklepě, na půdě nebo v kredenci mezi starými papíry. Většina lidí ho bere jako rodinnou památku a vůbec je nenapadne, že by za něj někdo dal peníze. Jenže právě mezi těmihle přístroji se občas ukrývá kus, po kterém sběratelé doslova pátrají.
Poklad, nebo obyčejná památka?
Rozdíl mezi obojím bývá překvapivě propastný. Většina foťáků ze socialistických domácností má hodnotu hlavně citovou. Šlo o poctivou techniku, jenže vyrobilo se jí obrovské množství a trh po ní nijak nehladoví. Pak tu jsou ale výjimky, jejichž cena vyletí do výšek, které by odhadl málokdo.
Největší hvězdou je západní Leica M3, kterou firma uvedla v roce 1954 jako úvodní model proslulé řady M. Nejranější exempláře představují absolutní špičku dobové jemné mechaniky a v aukčních síních zaměřených na starou fototechniku za ně kupci utratí částky v řádu statisíců korun. Výjimečně se přehoupnou i přes půl milionu. Do Československa se ovšem Leica za socialismu dostávala jen kapkově, hlavně přes Tuzex nebo v kufru někoho, kdo se vracel ze zahraničí. Ve sklepě na ni proto narazí jen šťastlivec.
Přečtěte si také: Největší omyl při praní? Lidé pořád dělají to, co výrobci nedoporučují. Stojí je to i 1 500 Kč
Co má většina lidí opravdu doma
Mnohem pravděpodobnější nález je Flexaret. Tuhle dvouokou zrcadlovku vyráběla přerovská Meopta od roku 1939 až do začátku sedmdesátých let a stala se z ní legenda. Fotilo se s ní na svitkový film formátu šest krát šest centimetrů, na jednu roli se vešlo dvanáct snímků, a prošla i rukama Jana Saudka nebo Tarase Kuščynského. Vedle ní měly domácnosti často i východoněmecké Praktiky nebo sovětské Zenity.
Kolik dnes takový Flexaret vynese? Běžný zachovalý kus koupíte za tisíc až tři tisíce korun. Jakmile přístroj prošel seřízením u odborníka nebo si zachoval celou původní výbavu, prodejní cena se posouvá zhruba ke třem až pěti tisícům. A dobře uchovaná pozdní verze, hlavně vyhledávaný Flexaret VII s funkční optikou, atakuje i dvanáct tisíc. Do světa miniatur pak patří kapesní Mikroma od stejné značky, za kterou sběratelé dají řádově tisíce korun.
Orientační ceny Flexaretu podle stavu a výbavy shrnuje následující tabulka:
Přečtěte si také: Nádobí, které stálo v každé kuchyni za socialismu. Dnes za sadu dávají sběratelé až 50 000 Kč
| Stav Flexaretu | Přibližná cena |
|---|---|
| Běžný zachovalý kus | 1 000 až 3 000 Kč |
| Seřízený u odborníka nebo s dochovanou původní výbavou | 3 000 až 5 000 Kč |
| Dobře uchovaná pozdní verze (Flexaret VII s funkční optikou) | až 12 000 Kč |
Proč jeden kus stojí tisíce a druhý celé jmění
Cenu netvoří jen značka. Zásadní roli hraje výrobní číslo, protože nejranější série bývají nejžádanější. Důležité je i to, jestli přístroj zůstal v původním stavu a nikdo do něj nezasahoval, a jestli se dochovalo příslušenství i dokumentace. Rozdíl umí být dramatický. Dva kusy stejného typu ze stejného roku se klidně cenově liší několikanásobně, právě podle těchhle detailů.
Nejvíc na ceně přidá dochovaná dobová výbava. Krabice, ve které se přístroj kdysi prodával, návod, sada filtrů i ochranné pouzdro dokážou z obyčejného foťáku udělat žádaný komplet. Holé tělo bez čehokoli navíc zůstává u spodní hranice.
Přečtěte si také: Tenhle fotoaparát z ČSSR shánějí sběratelé po celém světě. Dochovalo se jich pár desítek
Neodborné čištění dokáže cenu srazit
Nejčastější chybou majitelů je snaha nález ještě vyšperkovat. Drhnutí ostrými čističi nebo rozšroubování těla na kuchyňském stole ale hodnotu u sběratelů jen srazí. Odhadci oceňují hlavně to, že do mechaniky nikdo nezasahoval. Odřená hrana nebo oprýskaný lak z let focení nikoho neodradí, mnohem hůř se prodává kus, ve kterém novodobé náhrady nahradily původní díly.
Filmová fotografie se vrací do módy
Cenový růst má i jiný důvod než pouhé vzpomínání. Filmová fotografie zažívá nečekaný návrat a neláká jen ostřílené fotografy. K analogovým aparátům se stále častěji vrací i mladá generace, kterou omrzelo bezmyšlenkovité cvakání mobilem. Poctivé mechanické stroje z padesátých a šedesátých let tak dostávají druhý život. Jedni s nimi doopravdy fotí, druzí je berou jako netradiční způsob, jak uložit peníze.
Pokud tedy doma na starý fotoaparát narazíte, nespěchejte s úklidem ani s hadrem. Zjistěte si radši, o jaký model jde, a opište si z těla sériové číslo. Pak přístroj nafoťte z několika úhlů a s takhle připraveným popisem zajděte za někým, kdo fototechnice rozumí, ať už je to obchodník se starožitnostmi nebo aukční dům. Právě odborník pozná, jestli v ruce držíte milou památku, nebo malý poklad. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Největší omyl při praní? Lidé pořád dělají to, co výrobci nedoporučují. Stojí je to i 1 500 Kč.
Přečtěte si také: Prohrabejte šuplíky po prarodičích. Jestli se tam válí tahle maličkost z ČSSR, sběratelé vám zaplatí i 650 000 Kč
Zdroje: https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/flexaret-fotoaparat-sberatelstvi-cena/, https://www.dotyk.cz/lifestyle/stary-flexaret-meopta-cena-aukce/, https://www.nespechej.cz/clanky/za-husaka-to-mel-kazdy-ted-za-to-sberatele-plati-10-000-kc-minimalne-20260606-8680.html, https://www.tiscali.cz/za-socialismu-ho-mel-kazdy-dnes-stoji-i-statisice-korun-fotoaparat-z-roku-1954-mate-mozna-doma-a-sedite-na-pokladu-722844, https://www.e15.cz/domaci/fotoaparat-po-dedovi-muze-mit-cenu-auta-rozhoduje-jediny-detail-ktery-lehce-prehlednete-1434790
