Při vyklízení bytu po prarodičích putuje spousta věcí rovnou do kontejneru. Kovový šlehač s klikou, který v šuplíku přeleží čtyřicet let, vypadá jako jeden z prvních kandidátů na vyhození. Jenže právě tenhle nenápadný strojek dnes shánějí sběratelé kuchyňského retra a za ten správný kus dokážou pustit i několik tisíc korun.
Než ho hodíte do sběru, mrkněte na tři věci
Většina nálezů zůstane bez valné ceny. O tom, jestli máte obyčejný kov, nebo hledané zboží, rozhoduje několik věcí:
- Mechanika: rukojeť se protáčí lehce, v soukolí není žádná vůle a obě metly se míjejí, aniž by se o sebe otíraly.
- Původ: ražba výrobce nebo kolek na těle napoví, odkud strojek je. Bez rozeznatelného označení poptávka rychle opadá.
- Povrch: neporušená smaltová vrstva a lak bez hlubších rýh dokážou i všední kousek posunout mezi žádané.
Přečtěte si také: Stál v každém obýváku za minulého režimu, v devadesátkách putoval na skládku. Dnes ho sběratelé vykupují i za 60 000 Kč
Výslednou částku zvedne i kompletnost balení. Kdo k šlehači dohledá původní krabici, tištěný návod nebo starý záruční lístek, může cenu vyšroubovat až na dvojnásobek.
Kolik za něj reálně dostanete
Zbohatnout na starém šlehači se zdaleka nedá tak snadno, jak lákají titulky. Za obyčejný, léty ošoupaný strojek nabídne bazar většinou jen 100 až 200 korun. Jakmile je kousek lépe udržovaný, cenovka stoupá na 500 až 700 korun. Skutečný skok přinášejí až dražby, kde se poctivě zachovalé exempláře nejčastěji vydraží někde mezi 800 a 3 000 korunami.
Úplně nahoře pak stojí hrstka unikátů. U bezvadně dochovaného mechanického kousku, který pamatuje první polovinu 20. století, se cena zastaví teprve kolem 5 000 korun. Vyšplhá tam hlavně tehdy, když se o jediný exemplář v dražbě pustí několik kupců naráz.
Přečtěte si také: Kdo si tohle přivezl z NDR, dnes sedí na pokladu. Němečtí sběratelé platí i 15 000 Kč
Ceny podle stavu kusu shrnuje následující tabulka:
| Stav kusu | Cena |
|---|---|
| Běžně obnošený | 100 až 200 korun |
| Zachovalejší | kolem 500 až 700 korun |
| Pěkně dochovaný | nejčastěji 800 až 3 000 korun |
| Vzácný, perfektně zachovalý kus | až 5 000 korun |
Sběratelé jdou hlavně po značkových kusech
Nejvýš cení sběratelé kusy, u kterých jde jednoznačně dohledat původ. Podle starožitníků táhnou hlavně strojky vzniklé před polovinou minulého století, typicky z německých, francouzských nebo prvorepublikových československých dílen. Mezi vyhledávaná jména patří třeba německá značka Dr. Oetker. Když takový nápis na rukojeti objevíte, máte první signál, že v ruce držíte nadprůměrně hodnotný kousek.
Poctivé řemeslo starých dílen je na takovém kousku znát. Přidává se k tomu prostá nabídka a poptávka: dobře zachovaných strojků každým rokem ubývá, kdežto zájem o předměty s historií roste.
Přečtěte si také: Běžný český zvyk ničí myčku rychleji než tvrdá voda. Přitom stačí 1 drobnost před spuštěním
Cesta z Baltimoru do panelákové kredence
Historie rotačního šlehače na kliku je překvapivě dlouhá a vede daleko za hranice socialistické kuchyně. Za oceánem si už v roce 1856 nechal baltimorský klempíř Ralph Collier patentovat kuchyňský strojek s rotujícím mechanismem. Šlehač na vejce v podobě, jakou používáme dodnes, přidali o tři roky později bratři Monroeové z Massachusetts. Práva k jejich řešení později získala společnost Dover Stamping Company a její výrobek pod přezdívkou Dover beater se za oceánem stal pojmem, který vydržel dodnes.
Do českých kuchyní se ozubený šlehač dostal se zpožděním a naplno se prosadil až ve dvacátém století. Konec jeho éry nastartovala elektřina. Hlinecký podnik Elektro-Praga, ze kterého později vyrostla značka ETA, uvedl svůj první elektrický šlehač typu 433 už v roce 1951. Během šedesátých let pak elektrický Pragomix poslal kliku nadobro do šuplíku.
Jedna chyba, po které cena spadne o polovinu
Když už doma podobný šlehač objevíte, největší škodu obvykle nadělá jeho vlastník. Snaha vydrhnout zašlý kov hrubou drátěnkou a silným saponátem se totiž nevyplácí. Letitý lak i smalt tak agresivní zacházení neustojí a jediné důkladné odmaštění zničí původní vzhled napořád. S ním spadne dolů i polovina ceny.
Přečtěte si také: Ani máslo, ani sádlo. Do Česka dorazil trik na bramborák z Polska. Je díky němu křupavý a nikdy se nerozpadne
Tmavý povlak, který kov za ta léta získá, se odborně označuje jako patina. Pro sběratele je dobrým znamením, protože dokládá, že kousek má za sebou dlouhá léta provozu. Čerstvě vyrobená kopie takovou stopu času nemá. Pokud si stářím svého nálezu nejste jistí, nechte povrch na pokoji, nanejvýš ho přejeďte suchou utěrkou a rozhodnutí přenechte znalci. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Stál v každém obýváku za minulého režimu, v devadesátkách putoval na skládku. Dnes ho sběratelé vykupují i za 60 000 Kč.
Zdroje: Autorský text, https://en.wikipedia.org/wiki/Mixer_(appliance), https://www.eta.cz/tadyjedoma/retro/retro-recepty-z-roku-1951-pro-elektricky-slehac/, https://www.umimeporadit.cz/kdo-vlastni-tento-stary-typ-rucniho-slehace-na-klicku-drzi-v-ruce-poklad-sberatele-kuchynskeho-retra-za-nej-dnes-plati-tisice, https://www.tiscali.cz/tenhle-primitivni-slehac-mel-za-husaka-v-kuchyni-8-z-10-cechu-dnes-1-zachovaly-kus-jde-za-5-000-kc-656020, https://www.tiscali.cz/rucni-slehac-stal-v-kazde-socialisticke-kuchyni-dnes-za-1-model-daji-sberatele-i-5-000-kc-696349
