Zaprášený nazelenalý popelník, cukřenka odložená za servisem, sklenka, které si roky nikdo nevšiml. Přesně po takových kouscích dnes pátrají sběratelé po celé Evropě. To, co za socialismu stálo pár korun a zdobilo běžnou domácnost, se proměnilo ve vyhledávaný artikl, kvůli kterému lidé chodí s baterkou po starožitnictvích. A většina majitelů přitom netuší, co má doma ve vitríně.
Sklo, které v noci svítí
Řeč je o uranovém skle, kterému se říká také vazelínové. Tajemství se skrývá v jeho složení. Skláři už v 19. století míchali do žhavé skloviny špetku oxidu uranu, který jí dodal typický žlutozelený nádech. Na denním světle vypadá takové sklo jako obyčejné retro.
Kouzlo se ukáže až po setmění. Stačí na kousek namířit ultrafialovou lampu a sklo se rozhoří ostrou neonovou zelení, jakou u běžně barveného skla neuvidíte. Právě tenhle efekt spustil sběratelskou horečku, která dnes žene ceny nahoru po celém světě.
Přečtěte si také: Stál v každém obýváku za minulého režimu, v devadesátkách putoval na skládku. Dnes ho sběratelé vykupují i za 60 000 Kč
Proč zrovna české sklo láká celou Evropu
Že po uranovém skle sahají zájemci ze zahraničí, není náhoda. České země patřily ve výrobě skla ke světové špičce. S průmyslovou produkcí toho uranového začala v Jizerských horách sklářská rodina Riedelů, a to už ve druhé třetině 19. století. Uran se přitom vozil z Jáchymova, tedy z ložisek, ke kterým se o století později upnul i poválečný jaderný výzkum.
Zlom přišel s druhou světovou válkou. Uran se stal strategickou vojenskou surovinou a jeho zásoby úřady zabavily. Civilní výroba se prakticky ze dne na den zastavila. Ručně foukané předválečné kousky proto dnes patří k nejžádanějším raritám, protože se jich do současnosti dochoval jen zlomek. Sklo z poválečné a socialistické éry se lisovalo mnohem masověji, takže má nižší hodnotu.
Kolik za to sběratelé opravdu dají
Tady je potřeba trochu zchladit očekávání. Představa, že každá zelená sklenička znamená statisíce, realitě neodpovídá. Běžné sériové lisované misky a talířky se v dražbách reálně prodávají za stokoruny až nižší tisíce korun.
Přečtěte si také: Kdo si tohle přivezl z NDR, dnes sedí na pokladu. Němečtí sběratelé platí i 15 000 Kč
Vyšší částky drží konkrétní kousky s doloženým původem. U bohémského artdeca se aukční ceny v roce 2026 pohybovaly řádově v tisících korun, zhruba od 2 800 do 23 000 za kus. Signované rarity od proslulých skláren šplhají ještě výš, na desítky tisíc, a hranici čtvrt milionu atakují jen naprosto výjimečné exempláře.
Orientační ceny podle typu kusu shrnuje následující tabulka:
| Typ kusu | Orientační cena |
|---|---|
| Běžné sériové lisované misky a talířky | stokoruny až nižší tisíce korun |
| Bohémské artdecové sklo (léto 2026, zahraniční aukce) | 2 800 až 23 000 korun |
| Rarity od slavných skláren se signaturou | desítky tisíc korun |
| Naprosto výjimečné exempláře | až hranice čtvrt milionu |
Přečtěte si také: Běžný český zvyk ničí myčku rychleji než tvrdá voda. Přitom stačí 1 drobnost před spuštěním
O ceně přitom nerozhoduje samotné svícení. Klíčové je stáří, výrobce, design a hlavně stav. Stačí jedno prasknutí nebo ulomený kraj a hodnota spadne klidně na polovinu.
Jak poznat, jestli máte poklad
Základní test zvládne každý, kdo si obstará ultrafialovou lampičku za pár set korun. Uranové sklo pod ní reaguje jasnou zelení. Pokud se kus rozsvítí spíš domodra nebo doběla, o uran se nejedná. Pozor ale na dvě věci. Slabě fluoreskovat může i sklo s příměsí manganu a na trhu se objevují moderní asijské napodobeniny, které sice září, ale chybí jim ruční práce a značky starých skláren.
Znalci proto otočí kousek dnem vzhůru a hledají leptanou značku, zkoumají odstín i drobné bublinky ve sklovině. Pokud najdete nazelenalý kus po babičce, rozhodně ho nevyhazujte a radši ho ani nedrhněte agresivní chemií. Pro jistotu ho ukažte zkušenému sběrateli nebo v aukčním domě.
Přečtěte si také: Ani máslo, ani sádlo. Do Česka dorazil trik na bramborák z Polska. Je díky němu křupavý a nikdy se nerozpadne
Musíte se bát radiace?
Slovo uran zní hrozivě, odborníci i muzea se ale shodují, že běžné vystavení uranového skla ve vitríně představuje zanedbatelné riziko. Obsah uranu byl nízký, podle náchodského muzea se pohyboval zhruba mezi 0,3 a 1,2 procenta, a kov je ve sklovině pevně chemicky vázán. Záření dosahuje jen o něco vyšší úrovně než přirozené pozadí.
Opatrnosti je dobré dbát u velkých sbírek v malých uzavřených prostorách a z poškozených či oťukaných kusů se nedoporučuje jíst a pít, protože z narušeného povrchu se mohou do jídla uvolňovat drobné částice. Pro dekoraci za sklem vitríny je ale takové sklo naprosto v pořádku. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Stál v každém obýváku za minulého režimu, v devadesátkách putoval na skládku. Dnes ho sběratelé vykupují i za 60 000 Kč.
Zdroje: https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/uranove-a-vazelinove-sklo/, https://www.koktejl.cz/zazitky/uranove-sklo-po-babicce-poznate-ho-pod-uv-lampou-a-je-velmi-cenene/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/jak-poznat-uranove-sklo/, https://www.nespechej.cz/clanky/sberatele-hledaji-specialni-druh-skla-ktere-meli-nasi-prarodice-dnes-ma-hodnotu-100-000-a-vice-20260803-9657.html, https://www.dotyk.cz/lifestyle/retro-nadobi-uranove-sklo-cena/, https://www.tiscali.cz/sklo-z-ceskoslovenskych-huti-meni-barvu-podle-primesi-jednoho-kovu-sberatele-za-ni-plati-desitky-tisic-korun-689293
