Další

Řemeslo, které umí sotva dvě desítky Čechů. Zakázky mají na 2 roky dopředu

Řemeslo, které umí sotva dvě desítky Čechů. Zakázky mají na 2 roky dopředu
Odlévání zvonu z rozžhavené zvonoviny ovládá v Česku sotva pár desítek řemeslníků. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific.

Některá řemesla se nedají naučit v žádné škole. Zvonařství je přesně ten případ. Ovládá ho u nás jen pár lidí, a přesto o jejich práci není nouze. Kdo si chce pořídit vlastní zvon, počká si na něj klidně dva roky.

Vyučit se na zvonaře nejde nikde

Zvonař není a nikdy nebyl učební obor. Škola, která by na tuhle profesi připravovala, u nás ani ve světě neexistuje. Kdo chce zvony odlévat, musí to odkoukat přímo v dílně, nejčastěji od vlastního otce nebo dědy. Řemeslo se tak dědí v rodině a jeho fígle si jednotlivé rody úzkostlivě hlídají.

Právě proto zvonařů rychle ubývá. Pražský mistr Petr Rudolf Manoušek pokračuje v rodinné tradici jako třetí zvonař v řadě, jenže nástupce nemá. Jeho děti se vydaly jinou cestou a pokračovatele nenašel ani ve svém okolí. Zvony u nás dnes odlévají v podstatě jen dvě rodiny, dohromady sotva dvě desítky lidí.

Přečtěte si také: Vezměte dnes do ruky starý smaltovaný hrnec a otočte ho. Pokud uvidíte 1 značku, máte v kuchyni poklad

Nejdřív výpočet, teprve potom oheň

Výroba zvonu vypadá jako kouzlo, ve skutečnosti stojí na přesném výpočtu. Ještě než se roztaví první kov, musí zvonař vědět, jak bude hotový nástroj znít. Ladění musí sedět na setinu tónu, a tak celý tvar vzniká nejdřív na papíře. Teprve potom řemeslníci staví formu z hlíny, a to postupem starým celá staletí.

Samotné odlití je jen zlomek práce. Zvonař musí být zároveň tak trochu kovář, slévač i zámečník, na jeden zvon je potřeba několik lidí a hotovo bývá za dva až tři měsíce. Odlévá se ze zvonoviny, slitiny mědi a cínu, na které se za tisíc let skoro nic nezměnilo. Každý kus navíc dostane vlastní srdce vyrobené na míru. Odměnou je předmět s neuvěřitelnou životností, protože dobře odlitý zvon vydrží zvonit i tisíc let. Některé kusy z jedenáctého století znějí dodnes.

Právě kvůli té dlouhověkosti k nim lidé cítí zvláštní pouto. Zvon doprovází člověka od křtin přes svatbu až po poslední rozloučení a přečká přitom několik generací. Málokterá věc kolem nás zůstává tak dlouho beze změny.

Přečtěte si také: Kdo má ve vitríně tuhle křišťálovou vázu po babičce, ať ji nevyhazuje, sběratelé za ni platí i 17 000 Kč

Dvě rodiny, které řemeslo drží při životě

Českou zvonařskou tradici dnes nesou hlavně dvě dílny. Ta pražská patří rodině Manoušků a navazuje na továrnu, kterou založil praděd současného mistra ještě na začátku dvacátého století. Jako jediná u nás navíc dokáže prasklé zvony svařit a vrátit jim původní hlas, což v celé Evropě zvládne jen hrstka dílen. Druhá sídlí v Brodku u Přerova a proslavila ji rodina Dytrychových. Vede ji Leticie Vránová-Dytrychová a řemeslo tu drží v rukou hlavně ženy.

Českou zvonařskou tradici dnes drží při životě už jen dvě rodinné dílny, jejichž zvony visí v kostelních věžích po celém světě. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific.
Českou zvonařskou tradici dnes drží při životě už jen dvě rodinné dílny, jejichž zvony visí v kostelních věžích po celém světě. Ilustrační foto. Zdroj: Magnific.

Brodecká dílna zaměstnává kolem deseti lidí a ročně z ní vyjede zhruba stovka kostelních zvonů, k tomu tisíce drobných zvonečků. Od založení v roce 1950 jich vyrobila přes osm tisíc. Její zvony dnes visí v kostelních věžích na několika kontinentech, od Japonska přes Jihoafrickou republiku až po Austrálii, a jeden z nich dostal darem i papež Jan Pavel II.

Přehledně obě dílny shrnuje následující tabulka:

Pražská dílna Brodecká dílna
Rodina Manouškovi Dytrychovi
Sídlo Praha Brodek u Přerova
Založení začátek 20. století 1950
Čím vyniká jako jediná u nás svaří prasklé zvony a vrátí jim hlas ročně asi 100 kostelních zvonů, přes 8 000 od založení

Proč se na zvon čeká roky

Přečtěte si také: Tenhle starý porcelánový talíř se prodává na internetu i za 1 000 Kč. Čechům se doma válí už od ČSSR a neví o tom

Poptávka po zvonech nepolevuje, řemeslníků je ale málo, a tak fronta zákazníků přirozeně roste. Petr Rudolf Manoušek přiznává, že zakázky má rozebrané zhruba na dva roky dopředu a část práce musí odmítat. Aby stihl všechno, musel by se snad rozdvojit.

Zvon si přitom neobjednávají jen kostely a obce. Zájem mají i jednotlivci. Menší kousek kolem třiceti kilogramů si někteří pořizují k rekreační chalupě, jiní ho pověsí na palubu své lodi. Takový zvon vyjde zhruba na 80 000 korun. Kdo touží po tom vlastním, měl by se hlavně obrnit trpělivostí. Dobrého zvonaře totiž nikde nekoupíte hned. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Vezměte dnes do ruky starý smaltovaný hrnec a otočte ho. Pokud uvidíte 1 značku, máte v kuchyni poklad.

Zdroje: https://cesky.radio.cz/tri-generace-zvonarstvi-manousek-8133097, https://www.denik.cz/ekonomika/ve-zvonarske-dilne-v-brodku-vznika-rocne-stovka-zvonu-20150816.html, https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvonařská_dílna_Tomášková-Dytrychová, https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-prazane/583470/posledni-mistr-zvonar-v-cesku-muj-odkaz-vydrzi-dele-nez-tisic-let-rika-petr-rudolf-manousek.html, https://www.i60.cz/clanek/detail/30181/zvon-se-rodi-u-rysovaciho-prkna-jak-bude-znit-se-musi-predem-presne-vypocitat-rika-zvonar-petr-rudolf-manousek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *