V kůlně, na půdě nebo v krabici označené „pryč“ často skončí věc, kterou by si někdo jiný odvezl s nadšením. Stará litinová žehlička působí jako nepotřebné železo, které jen zabírá místo. Než sáhnete po pytli na šrot, vyplatí se zastavit a podívat se lépe.
Než ji odnesete do sběru, dvakrát se podívejte
Sběratelé starých domácích pomůcek mají dnes o tyto kousky velký zájem. Ceny na inzertních a aukčních portálech se u běžných kusů pohybují v řádu stovek korun, u zachovalých a vzácnějších modelů ale dokážou vyšplhat až k částkám okolo několika tisíc. U opravdu dobře dochovaných miniatur s původním stojánkem nebo se značkou známé slévárny mohou ceny vystoupat i výš.
Pravidlo, kterým se sběratelé řídí, je přitom překvapivé. U starých žehliček platí obrácená logika, protože drobné kousky obvykle stojí víc než ty velké a hmotné.
Přečtěte si také: Tahle maličkost stála za dob ČSSR 45 Kčs. Dnes ji hledají sběratelé po celém světě a nabízí za ni klidně i 40 000 Kč
Když se žehlilo bez elektřiny
Žehličky podobné těm, jaké si pamatujeme z babiččiny kuchyně, mají v Evropě kořeny už v 16. století. Šlo o těžké kovářské výrobky, které se nahřívaly na otevřeném ohni a předem se musely otřít, aby neumazaly prádlo. Některé vážily i kolem osmi kilogramů. Postupně se prosadil známý lodičkový tvar, jehož špičkou se dalo zajet i do záhybů.
Skutečný rozmach přišel až v druhé polovině 19. století. Tehdy se začaly vyrábět modely na dřevěné uhlí (lidově parníky), na líh, plyn i petrolej. Vedle nich existovaly klasické litinové kusy, které se prostě postavily na plotnu kamen, a také žehličky s vyjímatelnou rozžhavenou „duší“, tedy kusem železa rozpáleným v ohni a vloženým dovnitř.
V dnešní době, kdy stačí stisknout tlačítko, právě tahle robustní jednoduchost lidi přitahuje. Pomáhá tomu i fakt, že litinový kus vydrží opravdu hodně a po šetrné údržbě vypadá pořád důstojně i po půldruhém století.
Přečtěte si také: Nemáte v kredenci tuhle starou lžičku? Sběratelé za ni dnes nabízí ve výkupu i 1 500 Kč a Čechům se válí doma bez povšimnutí
Paradox velikosti aneb proč jsou drobné kousky poklady
Velké žehličky o hmotnosti tří až pěti kilogramů sloužily v běžné domácnosti k vyhlazování prostěradel a větších kusů prádla. Krásné, masivní, ale poměrně časté. Sběratelé je rádi přijmou, opravdu vzácné ale nejsou.
Úplně jiný příběh mají miniaturní žehličky na krajky, manžety, límečky a křestní košilky. Krajka byla v 19. století a na začátku 20. století symbolem společenského postavení a péče o ni vyžadovala chirurgickou přesnost. Drobné žehličky proto patřily hlavně do rukou profesionálních pradlen a do zámožnějších měšťanských domácností. Vyrobilo se jich daleko méně než velkých kusů a do dneška se zachovala jen menší část.
Pokud má taková drobotina ještě svůj původní odkládací stojánek nebo třeba mosazné tělo s úhledným zdobením, hodnota stoupá ještě o úroveň výš.
Přečtěte si také: Sukně, které zakryjí boky: Češky přišly na 1 střih, který opticky ubere až 5 kilo
Podle čeho znalec pozná zajímavý kousek
Než žehličku odnesete starožitníkovi nebo ji vyfotíte do aukce, prohlédněte si ji pořádně. Sběratele zajímá několik věcí:
- Značení. Otočte žehličku a podívejte se zespodu i z boků, protože výrobci tu zanechávali jména, čísla nebo loga. Žádané jsou kusy z blanenských železáren a z dalších starých sléváren z Moravy či bývalého Rakouska-Uherska.
- Materiál držadla. Litinová klika je nejběžnější, sběratelé ale rádi sáhnou po kuse s dochovanou dřevěnou nebo dokonce kostěnou rukojetí.
- Kompletnost. Pokud má kus odklápěcí víko nebo se do něj vkládala rozpálená kovová vložka, zkontrolujte, zda všechno funguje a je na svém místě. Žehlička bez původních dílů ztrácí hodnotu.
- Tvar špičky. Velmi úzké, špičaté kusy bývají oblíbenější než masivní lodičky, protože pradleny je používaly na detailní žehlení složitých kusů.
Než sáhnete po drátěnce, zarazte se
Nejčastější chyba, kterou lidé hned po nálezu udělají, je důkladné drhnutí. Žehlička sice po vyleštění vypadá pěkně, jenže drsná drátěnka povrch litiny nenávratně poškodí a sběratelská hodnota tím spadne.
Přečtěte si také: Nejlepší barva vlasů proti stárnutí: kadeřnice radí 1 odstín, který ubere i 10 let
Tmavá barva a drobné stopy let, kterým se říká patina, jsou pro znalce důkazem pravosti. Bez nich vypadá kus jako moderní napodobenina. Stačí jemný hadřík, opatrné setření prachu, případně lehké natření olejem proti rzi. Větší zásahy nechte na restaurátorovi.
Až tedy příště uvidíte v koutě studené kovové závaží s dřevěnou rukojetí, nesahejte hned po popelnici. Možná v ruce držíte kus rodinné historie, který má pro někoho dnešního opravdu konkrétní cenu. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Tahle maličkost stála za dob ČSSR 45 Kčs. Dnes ji hledají sběratelé po celém světě a nabízí za ni klidně i 40 000 Kč.
Zdroje: Autorský text, https://www.ireceptar.cz/zajimavosti/vlastimil-harapes-sberatel-zehlicek.html, https://www.antik-bazar.cz/stare-zehlicky, https://antik-sy.com/cs/55-zehlicky, https://lucickymlyn.cz/shop/sberatelska-starozitna-zehlicka/, https://lucickymlyn.cz/shop/starozitna-litinova-nahrivaci-zehlicka-s-ohrivakem/, https://www.fajntip.cz/clanky/mate-doma-starou-zehlicku-hlavne-ji-nevyhazujte-cim-mensi-tim-vetsi-ma-dnes-cenu-20260424-9837.html
Přečtěte si také: Jak si vybrat brýle podle tvaru obličeje: optik prozradil 1 pravidlo, které ubere i 10 let
