Stačila jediná nepozornost v tiskárně a z obyčejné čtyřkorunové známky se o sto let později stal jeden z nejcennějších kousků československé filatelie. Podobných rarit se u nás najde víc a některé možná leží zapomenuté i ve vašem starém albu po dědečkovi. Háček je v tom, že odlišit je od bezcenné vzpomínky umí málokdo.
Cenu vystřelí jediná tiskařská chyba
Na většině vzácných československých známek není nic nápadně krásného. Sběratele k nim táhne přesně to, co mělo být špatně. Když se v roce 1919 rodil samostatný stát, chyběly vlastní ceniny, a tak se přetiskovaly staré rakouské známky nápisem „Pošta československá 1919″. Někde v tiskárně se ale arch otočil vzhůru nohama a přetisk vyšel obráceně.
Pro poštu to tehdy byla bezvýznamná nehoda, pro pozdější filatelisty rarita, o které se mluví šeptem. Nejslavnější z těchto čtyřkorun na takzvaném žilkovaném papíře se v roce 2018 dostala do pražské aukční síně Burda Auction. Vyvolávací cena vyšplhala na 7,8 milionu korun a s aukční přirážkou zaplatil nový majitel přes 9,2 milionu. Dodnes jde o nejdražší československou známku, jaká kdy změnila majitele.
Přečtěte si také: Stál v každém obýváku za minulého režimu, v devadesátkách putoval na skládku. Dnes ho sběratelé vykupují i za 60 000 Kč
Chybotisky, které vynesly miliony
Převrácený přetisk není jediná slavná tiskárenská chyba. Rok 1927 přinesl takzvaný chybotisk 50/50, který vznikl při přetiskování doplatních známek. Dochovalo se jen osmnáct kusů a jeden z nich prodal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v aukci za 2,9 milionu korun.
Ještě rafinovanější je jiná chyba ze stejného roku. Padesátihaléřová známka tehdy omylem vyšla na papíře s průsvitem, který patřil padesátikoruně. Rozdíl je pouhým okem prakticky neviditelný a poznají ho jen znalci proti světlu. Právě proto se dnes takové kousky prodávají za statisíce korun a na aukcích se objeví jednou za několik let.
Většina starých alb je bohužel bezcenná
Teď přichází vystřízlivění. Za socialismu patřilo sbírání známek k nejběžnějším zálibám dětí. Kroužky filatelistů vznikaly při školách po celé zemi a známky se běžně měnily mezi spolužáky, takže zaprášené album najdete dnes prakticky v každé druhé domácnosti. Jenže právě proto většina těch známek nemá skoro žádnou cenu.
Přečtěte si také: Kdo si tohle přivezl z NDR, dnes sedí na pokladu. Němečtí sběratelé platí i 15 000 Kč
Kousky, které si děti schovávaly nejčastěji, se tiskly ve statisícových nákladech. Podle soudního znalce v oboru filatelie Davida Kopřivy, který se tématu věnoval v reportáži Deníku, dnes sběratelé nedají skoro nic za pohledné československé série z osmdesátých let ani za pestré známky z arabských zemí, kterými byly dětské sešity kdysi doslova nacpané. Cenu určuje vzácnost, na kráse obrázku nezáleží.
Podle čeho poznáte cenný kus
Rozhoduje souhra detailů, kterých si laik snadno nevšimne. Sběratele nejvíc lákají výrobní vady, tedy přetisky vytištěné obráceně nebo dvakrát přes sebe a barvy, které se při tisku posunuly mimo obrys. Cenu žene nahoru i nezvyklé perforování okrajů a emise, kterých se vytisklo jen málo. Svou roli hraje také zachovalost. Neražený exemplář s neporušeným lepem má obvykle vyšší cenu než ten, přes který přejelo poštovní razítko.
Nemusí přitom jít rovnou o miliony. Dobrým příkladem jsou Hradčany od Alfonse Muchy. Za obyčejný kus dáte v bazaru pár korun. Pokud ale nese otisk razítka z 18. prosince 1918, tedy z prvního dne, kdy se známka dostala do oběhu, vyšplhá se jeho cena k 200 tisícům korun. U obálek a pohlednic se do hodnoty promítá i to, odkud a kam zásilka putovala a jaké razítko na sobě nese.
Přečtěte si také: Běžný český zvyk ničí myčku rychleji než tvrdá voda. Přitom stačí 1 drobnost před spuštěním
Než cokoli prodáte, zajděte za znalcem
Pokud máte podezření, že v albu leží něco vzácného, vyplatí se opatrnost. Kolem cenných přetisků se na českém trhu točí spousta padělků, a tak kupci u dražších položek bez ověřeného certifikátu pravosti raději dají ruce pryč. Skutečnou tržní cenu prozradí až výsledky proběhlých dražeb, tam je vidět, kolik nový majitel opravdu zaplatil, zatímco pouhá inzerovaná cena nemusí odpovídat ničemu.
Se známkami proto zacházejte šetrně a nijak je neupravujte. Odbornou prohlídku u aukčního domu nebo filatelistického znalce nic nenahradí. Ten jediný spolehlivě pozná, jestli držíte v ruce bezcennou vzpomínku na dětství, nebo malý poklad, o kterém se vám ani nesnilo. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Stál v každém obýváku za minulého režimu, v devadesátkách putoval na skládku. Dnes ho sběratelé vykupují i za 60 000 Kč.
Zdroje: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ceskoslovenska-postovni-znamka-drazba-1919_2306031317_vtk, https://www.nespechej.cz/clanky/za-ceskoslovenska-stala-50-haleru-ted-ma-cenu-300-000-kc-nikdo-nevi-kolik-jich-maji-cesi-v-suplicich-20260504-8105.html, https://www.fondik.cz/clanky/stare-postovni-znamky-a-jejich-cena, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/nejdrazsi-postovni-znamka-ceskoslovensko/, https://www.tiscali.cz/nenajdete-doma-na-pude-tuhle-drobnost-z-cssr-driv-ji-mel-skoro-kazdy-a-dnes-za-ni-sberatele-plati-i-2-miliony-kc-na-ruku-687389
