Další

Manžel si myslí, že chodím na cvičení. Už skoro rok dělám něco úplně jiného

Manžel si myslí, že chodím na cvičení. Už skoro rok dělám něco úplně jiného
Stále víc žen hledá pravidelný čas, kdy je nikdo neoslovuje, neúkoluje a nepotřebuje. Ilustrační foto. Zdroj: Shashi Ghosh / Unsplash.

Sedím na lavičce v parku. Na klíně mi leží taška s cvičebním úborem, který jsem si ráno vyndala ze skříně jako každé úterý a každý čtvrtek. Vedle termoska s kávou. Telefon mám otočený displejem dolů. Nikdo neví, že jsem tady. Manžel si myslí, že právě teď zvedám činky.

První lež nebyla plán

Loni v červnu jsem se přihlásila do skupinového cvičení v parku. Pamatuju si to úterý, kdy jsem poprvé měla jít. Postavila jsem se před zrcadlo, oblékla legíny, načechrala vlasy a najednou jsem věděla, že tam nedojdu. Ne že bych nechtěla. Spíš že to bylo o jedno rozhodnutí navíc, než jsem v ten den unesla.

Šla jsem teda do parku, sedla si na lavičku a hodinu jsem se dívala na holuby. Když jsem se vrátila domů, manžel se zeptal, jaké to bylo. Otevřela jsem pusu, abych řekla pravdu, a místo toho z ní vyšlo „dobrý, příště zase“. Druhý týden jsem zaplatila celoroční členství. Jen tak, aby ta věta měla krytí. Místo cvičení jsem ale šla zase na lavičku.

Přečtěte si také: Tahle maličkost stála za dob ČSSR 45 Kčs. Dnes ji hledají sběratelé po celém světě a nabízí za ni klidně i 40 000 Kč

Od té doby je úterý a čtvrtek od pěti do půl sedmé můj čas. Devadesát minut, kdy nikdo neví, kde přesně jsem. Žádný úkol, žádný telefonát, žádná otázka „mami, kde máme…“. Někdy si čtu, někdy nedělám nic. Hlavně mlčím.

Doma nikdy není ticho

V naší domácnosti je rušno i ve chvíli, kdy jsou všichni v posteli. Pračka domlátí v jedenáct, lednice cvakne, někdo zaspaný do toho zakašle, pes se otočí na koberci. V hlavě mi to ale nepřestává nikdy. Český průzkum společnosti STEM ukazuje, že ženy u nás věnují domácnosti a rodině 6,5 hodiny denně, zatímco muži zhruba 2,8. Já ten rozdíl neumím přesně rozpočítat, ale poznám ho podle toho, čí hlava nese seznam položek na zítřejší nákup a kdo si večer v klidu pustí seriál.

Tomu se říká mental load, mentální zátěž. Je to ten tichý seznam, který se v hlavě rozprostírá od rána do večera. Že tetě jsou za tři dny narozeniny a měli bychom poslat balíček. Že synovi končí permanentka. Že po Vánocích bude potřeba k zubaři. Manžel je hodný člověk, který by mi pomohl, kdybych mu řekla s čím. Jenže ten seznam, který bych mu zadávala, je sám o sobě práce.

Přečtěte si také: Nemáte v kredenci tuhle starou lžičku? Sběratelé za ni dnes nabízí ve výkupu i 1 500 Kč a Čechům se válí doma bez povšimnutí

Lavička je místo, kde nikdo nic nechce

Když na ní sedím, neexistuje žádné „mohla bys“. V parku se kolem motá pošťačka s kárkou, dělník nese kýbl, holka s kočárkem hledá stín. Mě si nikdo nevšímá, a to je ten nejvzácnější dárek. Asi pětina lidí v populaci jsou introverti, jak píše blog Ženy ženám, a ještě víc je těch, kteří si to nahlas nepřiznají. Já teprve po čtyřiceti letech začínám chápat, že do té pětiny patřím. Doma se mi tomu jenom nedalo dát jméno.

Proč mu to nedokážu říct

Vím, jak by to dopadlo. Řekla bych „potřebuju být chvíli sama“ a on by odpověděl „tak si lehni do ložnice, já vyzvednu malou“. Bylo by to milé a praktické, jako on, a vůbec by nepochopil, že ložnice tu samotu nedá. V tom domě je vzduchu plno z nás všech, a já potřebuju vzduch, ve kterém ze mě nikdo nic neočekává. Manželova vstřícnost by tu samotu zrušila tím, že ji vyhradí. „Mami má teď chvilku“ je formulace, kterou samota neunese.

Tak mlčím. Beru si tašku se cvičebním úborem a chodím na lavičku. Skoro rok. Někdy mě napadne, že mu to prostě řeknu, až přejdu práh dveří. Pak mi ale dcera přiběhne s otázkou, jestli jí zítra pomůžu s referátem, a já vím, že na tu větu zase nemám sílu. Možná příště. Možná pak. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Tahle maličkost stála za dob ČSSR 45 Kčs. Dnes ji hledají sběratelé po celém světě a nabízí za ni klidně i 40 000 Kč.

Přečtěte si také: Sukně, které zakryjí boky: Češky přišly na 1 střih, který opticky ubere až 5 kilo

Mezitím cvičím něco, co nikdo nepojmenoval. Cvičím ticho.

Zdroje: [https://cc.cz/hlavne-se-me-neptej-co-mas-delat-mental-load-neni-videt-presto-bere-zenam-hodne-energie/](https://cc.cz/hlavne-se-me-neptej-co-mas-delat-mental-load-neni-videt-presto-bere-zenam-hodne-energie/), [https://zenyzenam.cz/blog/introverti-ve-vztahu/](https://zenyzenam.cz/blog/introverti-ve-vztahu/)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *