Kdo po prarodičích zdědil kuchyň plnou porcelánu, obvykle ho odloží do nejnižší police a roky na něj nesáhne. Přitom se z podobného nádobí stává zboží, které dokáže potěšit i peněženku. U naprosté většiny hrnků rozhoduje jen cit a rodinná paměť. U hrstky ostatních ale cena vylétne tak vysoko, že by vás to u obyčejného kafáče ani nenapadlo.
Kdo dnes za staré hrnky platí a proč
Poptávku po starých hrncích žene hlavně nostalgie. Sahají po nich lidé, kterým se u konkrétního tvaru nebo dekoru vybaví vlastní dětství, a osobní vzpomínka pro ně váží víc než sběratelská vzácnost. Nejrychleji proto mizí kousky spojené s minulým režimem: nádobí z podnikových jídelen, hrnky s logy a nápisy tehdejších firem nebo dětské hrnečky se zvířecími motivy, které dokážou vylovit staré vzpomínky spolehlivěji než kdejaká designová rarita.
Renesanci zažívá i porcelán z přelomu padesátých a šedesátých let. Domácí návrháři tehdy uspěli na bruselském EXPU a nastupující generace sběratelů k jejich tvorbě znovu vzhlíží. Kávové soupravy i drobná porcelánová plastika tak z vitrín putují do sbírek.
Přečtěte si také: Největší omyl při praní? Lidé pořád dělají to, co výrobci nedoporučují. Stojí je to i 1 500 Kč
Většinu kredencí čeká zklamání
Než v duchu spočítáte výdělek, vyplatí se zůstat při zemi. Masově lisované hrnky s kytičkovým dekorem, kterých za socialismu vznikly miliony, mají dnes cenu hlavně vzpomínkovou. A i u opravdu žádané značky srazí hodnotu jakýkoliv defekt. Stačí jediné dodatečně přilepené ouško, vlásečnicová trhlina nebo oklep na okraji a cena spadne klidně na pětinu.
Jestli je kus zdravý, poznáte během vteřiny. Ťukněte na stěnu šálku nehtem a poslouchejte, jak zareaguje. Nepoškozený porcelán vydá jasný, dlouze doznívající tón, prasklina ho umlčí do tupého cvaknutí. Hodně záleží i na tom, jestli je sada úplná. O samostatný šálek bez talířku sběratelé velký zájem nemají, kdežto zachovalá souprava pro šest osob je hned úplně jiná položka.
Otočte hrnek dnem vzhůru
Nejcennější vodítko nese samotné dno hrnku. Výrobci se ke svým kouskům hlásili různě, od nenápadného raženého písmene přes ozdobné razítko s erbem až po pořadové číslo dekoru nebo signaturu malíře. Podle téhle drobnosti se dá zpětně dohledat dílna, kraj i přibližná doba, kdy porcelán opustil pec.
Přečtěte si také: Nádobí, které stálo v každé kuchyni za socialismu. Dnes za sadu dávají sběratelé až 50 000 Kč
Napovědět umí i řeč, kterou je značka provedená. Anglické Czech Republic patří modernější výrobě po roce 1994 a se starožitností tedy nemá nic společného. Naopak Czechoslovakia řadí kus do starší produkce zhruba z let 1918 až 1994. A když na dně stojí poněmčený název obce, třeba Karlsbad místo Karlových Varů nebo Elbogen místo Lokte, jde o zboží ještě z časů monarchie, kdy se zdejší porcelánky úředně zapisovaly německy. Čím míň vám nápis říká, tím spíš spodek napřed vyfoťte a teprve pak řešte, co dál.
Orientaci podle nápisu na dně shrnuje následující tabulka:
| Nápis na dně | Co prozrazuje |
|---|---|
| Czech Republic | výroba po roce 1994, o starožitnost nejde |
| Czechoslovakia | výroba mezi roky 1918 a 1994 |
| poněmčený název obce (třeba Karlsbad, Elbogen) | zboží z časů monarchie, kdy se porcelánky zapisovaly německy |
Značky, za kterými sběratelé jezdí přes celou republiku
Na úplném vrcholu stojí dvojice zkřížených kobaltových mečů. Ta značka patří saské Míšni, kde se jako první na kontinentě podařilo rozklíčovat tajemství výroby čínského porcelánu a kde se zboží signuje už od 18. století. Za dochované historické servisy padají v aukcích desetitisíce korun a i samotný šálek s podšálkem dokáže vyšplhat ke 13 000 Kč. Kvůli té pověsti je ale trh zaplavený napodobeninami, takže dva modré meče samy o sobě nic nezaručují.
Přečtěte si také: Tenhle fotoaparát z ČSSR shánějí sběratelé po celém světě. Dochovalo se jich pár desítek
Z tuzemské produkce dokáže sběratelskou obec nadchnout skromné ražené S. Odkazuje na Horní Slavkov, tedy na vůbec nejstarší českou porcelánku, jejíž provoz se datuje do roku 1792. V jedné z dražeb se za slavkovský šálek s talířkem z roku 1831 vydražilo přes 13 000 korun. Vlastní kapitolou je pak modrý cibulák z Dubí. Vyrábí se tam od roku 1885 a je tak rozšířený, že ho v kredenci najde skoro každý. Cenu proto určuje hlavně stáří, starší kusy poznáte podle hlubší, do glazury jakoby zapité kobaltové modři a podle značky umístěné pod polevou. Modrobílý vzor navíc opisovala řada dalších dílen, takže ne každý takový hrnek je pravý cibulák.
Co udělat dřív, než porcelán vyhodíte
Než rodinný servis definitivně odepíšete, věnujte mu pár minut. Každý díl nafoťte z čela i odspodu, poznamenejte si jeho stav a hlavně zaostřete na spodní značku. Tu si pak nechte projít některým z internetových katalogů starožitností, jichž na síti funguje povícero. Ještě rychleji poradí sběratelské skupiny na sociálních sítích, kam stačí přidat fotku. Pokud pořád tápete, zajděte za odborníkem na starožitnosti.
Že se to může vyplatit, dokládají běžné inzeráty. Za zachovalou šestidílnou soupravu růžového porcelánu se zlaceným lemem a konvicí si prodejci říkají kolem 10 000 Kč, jednotlivé zdobné kousky od prvorepublikových manufaktur jdou za nižší tisíce korun. Opravdu cenný porcelán ale do myčky nepatří, k údržbě bohatě stačí přetření navlhčeným hadříkem. A než starý servis pošlete do koše, radši se dvakrát zamyslete, co vlastně vyhazujete. Pokud vás tento obsah zaujal, přečtěte si také Největší omyl při praní? Lidé pořád dělají to, co výrobci nedoporučují. Stojí je to i 1 500 Kč.
Přečtěte si také: Prohrabejte šuplíky po prarodičích. Jestli se tam válí tahle maličkost z ČSSR, sběratelé vám zaplatí i 650 000 Kč
Zdroje: https://www.ireceptar.cz/hobby/hodnota-cibulaku/, https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/cibulak-rozdily-hodnota/, https://www.kvety.cz/zajimavosti/hrnecky-porcelan-stoupajici-hodnota-sberatelstvi-investice-prodej/, https://www.antikpraha.cz/znaceni-porcelanu, https://www.tiscali.cz/nemate-doma-stary-hrnek-po-babicce-pokud-ma-na-dne-tuhle-znacku-sberatele-za-nej-zaplati-klidne-i-13-000-kc-677305
